Pivo desítka stávala v hospodě čtvrté cenové skupiny korunu sedmdesát, dvanáctka něco málo přes čtyři koruny. Za smažený sýr si číšník účtoval osm korun, a pokud byl navíc s plátkem šunky, tak dvanáct korun. Polévky stávaly kolem dvou korun, tresčí játra pět korun, švýcarská topinka čtyři koruny a jedno z nejdražších jídel byl biftek s vejcem a bramborami za patnáct korun. Za dvacet let po revoluci se mnohé v hospodách změnilo. Od jejich podoby až po nabídku jídel a nápojů. A to včetně cen. Jenže v roce 1989 výplata mnohých zaměstnanců nebyla ani dva tisíce korun.
„V současné době je všechno v restauracích desetkrát, často i patnáctkrát dražší. Ale také porce jsou větší. Dříve byla klasická váha pokrmu sto gramů. Dnes je obvyklé sto padesát gramů, dost často i dvě stě,“ říká ze své praxe Václav Jandoš z restaurace a penzionu Klatovský dvůr. V pohostinství se pohybuje pětatřicet let. „Třeba smažený sýr. Stogramová porce stála před revolucí kolem deseti korun. Dnes je stejné množství za 70 korun, ale 150 gramů účtujeme za 98 korun. Biftek se sázeným vejcem ve stogramové porci vyšel na necelých patnáct korun. Dnes stojí dvojnásobné množství 220 korun. Kdyby se cena přepočítávala na zmíněné desetinásobné zdražení, pak by jídlo vyšlo ještě dráž,“ vysvětluje Jandoš.
Oblíbená čtvrtá cenová
V totalitních hospodách však nejvíc lákalo pití. Jakmile zazněla v půl třetí siréna oznamující konec pracovní doby, spousta zaměstnanců, zejména muži, mířila na pivo. Nejžádanějšími místy byly hospody čtvrté cenové skupiny. V Klatovech zastoupeny pivnicí Rychtou, Kanonem, Grandem, Beránkem, Poprdou nebo nádražní restaurací. Do třetí cenové se v Klatovech řadily například restaurace Rozvoj, Beránek, Centrál nebo Bouchalka. Na tehdejší dobu moderní restaurace druhé cenové skupiny byly v Klatovech jen tři: Bílá růže, Družba a vinárna pod Černou věží. „Nebyly počítače, mobily, jen pár lidí mělo doma video. Takže co dělat po práci? Pamatuji si, že hospody byly narvané už od tří odpoledne. Ale také kdo sháněl nějakého řemeslníka nebo něco potřeboval, chodil do hospody,“ vzpomíná Radek Drahoš z Klatov.
Pozor na alkohol
Tytam jsou doby, kdy panák griotky stával desetikorunu, oblíbeným tvrdým alkoholem byla vodka či borovička a kdo si chtěl dopřát luxus, poroučel si francouzský koňak. Alkoholismus se ale také mnohem víc hlídal. „V roce 1987 bylo v protialkoholní poradně v Klatovech vyšetřeno 3660 osob. O rok předtím dokonce 4969 lidí. V roce 1987 evidovala zmíněná poradna 700 osob, v aktivní péči jich bylo 450,“ píše se v kronice města Klatov.
„Na jednu stranu to byla hodně benevolentní doba. Klidně jsme v práci popíjeli čtyři pět piv. Na druhou stranu si člověk musel dát pozor, aby se případně nedostal na záchytku do Běhařova. Noc tam vyšla na čtyři stovky, což bylo na tehdejší platy dost drahé,“ vzpomíná padesátiletý Petr z Klatov.
