V katedrále přibudou záchody

Věřící i turisté mají do českobudějovické katedrály svatého Mikuláše nyní vstup zakázaný. Ve farním kostele, jehož základní kámen položili ve stejném roce, jako bylo založeno město, tedy v roce 1265, se pohybují dělníci stavebních firem.

Až do května příštího roku čeká jednu z dominant Budějovic nejen klasické malování, ale i výměna rozvodů elektřiny, osvětlení či nové podlahové vytápění. Nebude zde chybět ani bezbariérový přístup. Přibude navíc jedna zvláštnost. Tou jsou toalety.

Mluvčí památkového ústavu však mírní emoce některých obyvatel. Mezi ně se totiž dostala informace o tom, že v katedrále se budou stavět veřejně přístupné záchodky.

„Nejednalo se o veřejných toaletách, a to v žádné fázi projednávání stavebních úprav. Požadavek umístění dvou toalet v zákristiích byl řešen až postupem času a nyní jsme jej v souvislosti s dalšími změnami stavebního povolení odsouhlasili. Důvodem změn byly nálezy nástěnných maleb v místě původně uvažované výměníkové stanice,“ uvedla mluvčí českobudějovického oddělení Národního památkového ústavu Kateřina Voleská.

Jeden z prvních v kraji

Nové toalety tak budou sloužit jen farnosti, nikoliv turistům či modlícím se lidem. „WC pro kněží jsou umístěné v zákristiích ve stávajících nikách tak, že nezasahují do historických částí a jsou napojeny na stávající ležaté rozvody inženýrských sítí. Pokud nebudou sítě stačit svou kapacitou, vytvoří se nově ve stejných trasách jako původní,“ dodala Voleská.

Českobudějovická katedrála svatého Mikuláše se tak řadí mezi první kostely v jižních Čechách, kde mají kněží své záchodky.

„Je tomu právě čtyřicet let, co katedrála svatého Mikuláše prošla rozsáhlou a naprosto zásadní opravou celého interiéru. V duchu koncilních dokumentů se tehdy přistoupilo k odvážným úpravám liturgického prostoru uvnitř katedrály, ale jak se zdá s odstupem doby, nešlo vždy o ta nejšťastnější řešení a rozhodnutí. Jistě bychom se mohli pochlubit tím, že jsme byli jedni z prvních, kdo kdy udělal tak zásadní krok, ale určitá unáhlenost, daná i politickou situací, je ve výsledku zcela zřejmá,“ uvádí k opravám děkan katedrální farnosti a městský vikář Zdeněk Mareš.

Dále uvádí, že i současné opravy kopírují požadavky dnešní doby. V žádném případě ale nechce Mareš kritizovat předešlé kroky. „Ale jestliže po čtyřiceti letech uvažujeme zcela logicky o výmalbě interiéru katedrály, pak je třeba myslet i na doladění liturgického prostoru a dotažení základní myšlenky, jak byla načrtnutá koncem šedesátých let. Bylo by však nezodpovědné, kdyby zůstalo stranou například podlahové vytápění, jehož životnost je překročena,“ dodává městský vikář.

Dohled památkářů

Na opravě, která si vyžádá zhruba sedmadvacet milionů korun, se i nadále podílejí památkáři. „Vyjadřovali jsme se ke všem fázím obnovy. Tedy jak k přípravným pracím, tak nyní k samotnému uskutečnění, kdy je nutné reagovat na aktuální nálezy. Jsme v kontaktu s investorem, projektanty i dodavatelskou firmou a chodíme spolu se zástupci odboru památkové péče magistrátu města pravidelně na kontrolní dny stavby,“ popisuje Kateřina Voleská postupy českobudějovických památkářů.