V Klatovech salutovali Langmajer, Landa i Ďurinda

Dva roky odloučení od rodin, známých a přítelkyň. Naproti tomu nová parta lidí a pro mnohé vojáky i zcela nové město na druhém konci Československa. Tak vypadala zhruba základní vojenská služba před rokem 1989. Jedni na dvouletou vojenskou službu vzpomínají s láskou, jiní už by se raději nevrátili. Klatovskými kasárnami prošli i některé známé osobnosti. Miroslav Sedlmaier, dnes nadpraporčík v záloze, zažil v Klatovech jako voják z povolání vpád sovětských vojsk a nakonec i sametovou revoluci.

„Tehdy jsem byl absolvent kurzu u VÚ 1735. To byla horní kasárna, kde je dnes Erbenovo náměstí. Jako velitel stráže jsem se musel podílet na střežení budov KSČ, národního výboru, vojenské správy a dalších důležitých míst,“ vzpomíná Sedlmaier. I když musel být každý voják z povolání členem strany, vstupu do KSČ se bránil až do roku 1982. „Dcera tehdy šla na střední školu a mocipáni mi naznačili, že by také nemusela vystudovat. Tak jsem se navzdory přesvědčení podřídil,“ vysvětluje. Prakticky až do roku 1989 působili v armádě politruci a kontráši. Termín politruk se ale k nám dostal z bývalého sovětského svazu, oficiálně se tato funkce jmenovala zástupce velitele pro věci politické. Ten dozíral na velitele i celou jeho jednotku a udržoval vysokou úroveň patřičného ideologického uvědomění mezi vojáky. Naopak oficiálním úkolem vojenské kontrarozvědky bylo bránit ozbrojené síly proti pronikání nepřátelských agentur, včas odhalovat vojenské zběhy a bránit sabotážím.

Věrnost až do důchodu

Pod kasárna v Plánické ulici, kde byl motostřelecký pluk a posádková hudba, spadal také prapor oprav techniky, který sídlil v budově vedle Černé věže. I tohle místo už dnes nevypadá, že ho dříve obývala Československá lidová armáda a ještě předtím dragouni. Třetí, Jaselská kasárna, fungují dodnes. Rok 1989 prý nebyl v kasárnách nijak dramatický. „Byli jsme vojáci a museli jsme poslouchat. Ale po revoluci vzalo všechno rychlý spád. Dva vojenské útvary zanikly a vojáci se přestěhovali do Jaselských kasáren nebo k jiným útvarům v republice,“ dodává.

Miroslav Sedlmaier zůstal armádě věrný až do důchodu, i když v roce 1993 požádal o odchod do civilu. „Vrátil jsem se do janovických kasáren, kde jsem absolvoval základní službu. Tentokrát jsem tam ale přišel jako civilní zaměstnanec,“ uzavírá. Pavel Blahník sloužil v Klatovech na konci osmdesátých let a ke své „smůle“ patřil k poslednímu nástupnímu termínu na dva roky. „Po půl roce totiž přišli nováčci, kterým najednou do civilu chybělo stejně dní jako nám. Někteří mazáci jim to dávali dost znát,“ vypráví. Na druhé straně barikády naopak stojí Radek Janeček. Tomu se naopak povedlo být v prvním nástupním termínu na rok a půl.

„Přišli jsme do kasáren a mazákům jsme se smáli, že to máme za stejně jako oni. Jenže dlouho jsme se nesmáli,“ říká. Také řada vojáků základní služby si začala po svém vykládat pád komunismu a příchod nové doby. „Mysleli si, že mohou přestat poslouchat. Místo ranní rozcvičky se váleli na bidle (vojenská postel), a když je chtěl dozorčí útvaru vyhnat ven, poslali ho někam,“ směje se Martin Kolář.

V knize i ve filmu

Ještě dva roky před revolucí proslavil kasárna v Klatovech a v Janovicích film Copak je to za vojáka, kde si zahráli Jiří Langmajer, Karel Roden nebo zpěvák Daniel Landa.

„Bydleli jsme v Plánické ulici a byla to tehdy velká událost. Moje kamarádka, která tehdy pracovala v masokombinátu, kde se točila jedna ze scén, se dokonce dostala do komparsu,“ vzpomíná na natáčení komedie Eva Jandová. Základní službu zde nastoupil v první polovině osmdesátých let i kytarista a zpěvák slovenské skupiny Tublatanka Maťo Ďurinda. Ten však měl v té době rozdělanou ve studiu desku a po necelých čtyřech měsících se dostal domů s modrou knížkou. Naopak Janovice neblaze prosluly v souvislosti s pomocnými technickými prapory, které v knize Černí baroni ztvárnil Miloslav Švandrlík. Reorganizace armády po listopadu 1989 měla dopad na zrušení většiny kasáren.

Janovická jednotka se udržela až do roku 2004. Tehdy ji od armády dostalo město, které prodává pozemky v areálu soukromým firmám. Podobný osud stihl i bývalou vojenskou střelnici pod Borem v Klatovech.