Přechod ze středoevropského na středoevropský letní čas a naopak vyvolává spory o to, jak tyto změny prospívají či škodí lidskému organismu. Lékaři a psychologové se v zásadě shodují na tom, že na změnu času si lidé zvykají asi týden. Hůře si prý zvykají na letní čas, kdy musí fakticky vstávat o hodinu dřív, zatímco návrat k zimnímu času problémy nedělá. Někteří dokonce tvrdí, že návrat k zimnímu času naopak prospívá, protože člověka vrací do přirozených biologických rytmů.
Traduje se, že prvním, kdo přišel s nápadem zavést letní čas, byl Američan Benjamin Franklin, který už v roce 1784 upozornil na možnost ušetřit na svíčkách lepším využitím denního světla. Dnešní odborníci tvrdí, že se střídání času v energetice projevuje jen zanedbatelně a úspory elektřiny to nepřináší.
To nahrává řadě odpůrců letního času, kteří tvrdí, že časový posun působí mnoha lidem problémy se spánkem a stres. Po změně času prý stoupne počet dopravních nehod a sebevražd.
Nejznámějším českým bojovníkem proti letnímu času byl pekař Stanislav Pecka ze Sobětuch na Chrudimsku. Zrušení letního času se marně domáhal u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Evropská petice s nejméně jedním milionem podpisů pro zrušení letního času je cílem současné iniciativy, kterou spouští senátor Petr Šilar (KDU-ČSL).
V Česku byl letní čas zaveden poprvé za 1. sv. války v letech 1915 a 1916. Vrátil se za 2. sv. války v roce 1940 a trval do roku 1949. Potřetí si Češi začali každoročně posouvat hodinky v roce 1979 za ropné krize. Až do roku 1995 trval v Česku letní čas šest měsíců, od roku 1996 se ČR připojila ke zvyklostem EU a letní čas prodloužila na sedm měsíců do konce října.
