Za norkem americkým, želvou nádhernou nebo čápem černým už lidé nemusejí vážit cestu do daleké ciziny či do zoo. Ve volné přírodě je mohou spatřit dokonce i v Pardubicích a Chrudimi.
Jako na americkém pobřeží to v poslední době vypadá u pardubického Matičního jezera. Usadila se tu totiž kolonie želv nádherných. Za to, že si exotická zvířata za svůj nový domov vybrala právě centrum města, mohou nezodpovědní chovatelé.
„Americké želvy nádherné jsou asi nejviditelnějším případem živočichů zavlečených do české přírody. Jde o exempláře, které chovatelé vypustili na svobodu nejspíš proto, že nezvládali jejich chov. Ve volné přírodě mohou žít dalších deset dvacet let. Nemají tu přirozené nepřátele a mají dostatek potravy. Jen rozmnožovat se u nás nemohou. Nemají tu podmínky, jaké jsou v povodí Mississippi, kde jsou doma,“ říká biolog z pardubického muzea Jan Dolanský.
Želvy nejsou zdaleka jedinými živočichy, kteří překvapí turistu při procházce východočeskou krajinou.
„Na Chrudimsku jsme zaregistrovali karase nekudu. To je ryba původně z Japonska a je pro nás záhadou, jak se k nám dostala,“ říká biolog František Bárta.
Jedním z nejúspěšnějších vetřelců v naší přírodě je ale norek americký, který se usazuje kolem potoků a slepých říčních ramen. „Je to zdatný predátor, který se rychle šíří po celé České republice. Vybírá ptačí hnízda a loví mláďata různých obratlovců,“ říká zooložka Světlana Vránová z pardubické pobočky Agentury ochrany přírody a krajiny.
Z Dálného východu na východ Čech
Podle odborníků se norci, kteří v současnosti decimují původní populaci raků, vzácné užovky podplamaté a dalších živočichů, do české přírody dostali z kožešinových farem. Například z farmy ve Vitějevsi na Svitavsku v únoru roku 2008 někdo vypustil z klecí třináct set norků.
Podobně se v Česku usadila další šelma – psík mývalovitý. Přes půl metru dlouhý živočich, který se podobá medvídku mývalovi, byl původně doma na Dálném východě, odkud se v současnosti šíří na západ.
„Populace psíka sice narůstají, ale je to spíš mrchožrout než lovec, proto nejde o nijak vážný stav,“ vysvětluje zooložka Blanka Mikátová.
O ještě větší invazi se postarali plzáci španělští. Žraví červenohnědí slimáci, kteří jsou pohromou pro zahrádkáře, původně žili jen na Pyrenejském poloostrově. Před několika desetiletími si začali podmaňovat Evropu. „Jejich invaze k nám a do Evropy je přirozená. Občas se to stává. Živočišný druh vlivem nějaké mutace získá novou vlastnost, v tomto případě to mohla být odolnost vůči chladu, a expanduje do nových lokalit,“ říká biolog Dolanský.
Podobně na Pardubicko a Chrudimsko připutovali čápi černí nebo strakapoudi jižní, kteří se k nám rozšířili z Asie.
Rostlinný „útěk“ ze zahrad do přírody
Své vetřelce má i rostlinná říše. Vedle bolševníku velkolepého nebo akátu se u Labe a Chrudimky vyskytuje ve velkém počtu netýkavka žláznatá, až dva a půl metru vysoká červeně kvetoucí bylina. „Invaze nepůvodních rostlinných druhů je hodně markantní. Jsou to rostliny, které přímo neškodí, ale obsazují velké přírodní lokality a vytlačují z nich původní rostlinná společenství. Většina jich tu byla vysázena v 19. a 20. století jako okrasné. To je případ akátů. Jiné, například různé druhy třapatek, doslova utekly ze zahrádek,“ vysvětluje biolog Bárta.
