V Opavě chybí řemeslníci. Lidé čekají i měsíce

Až čtyři sta korun si vezme za hodinu práce topenář, instalatér nebo obkladač. Platově jsou na tom lépe než začínající lékaři nebo většina absolventů vysokých škol. Přesto je poptávka po řemeslnících mnohem větší než nabídka.

„Teď máme hodně zakázek, zkuste to v novém roce,“ reagoval na žádost výměny odpadů v bytě Zdeněk Illík. Není zdaleka sám, kdo na další zakázky nemá lidi. Dva z dotazovaných instalatérů byli ochotni odpady vyměnit, ovšem s tím, že nejdříve za měsíc by upřesnili termín práce. Ze sedmi řemeslníků více než polovina odpověděla stejně.
Redaktoři Sedmičky zkoušeli domluvit ještě vydláždění balkonu. Neuspěli. Obkladači na tom jsou obdobně. Podle ředitele stavebního učiliště v Opavě Beřicha Štencela je důvodů, proč se těžko shánějí řemeslníci hned několik. „Na obory s výučním listem v současné době chodí mimo těch, kteří mají o řemeslo zájem, i velký počet žáků, kteří zájem moc velký nemají. Většina z nich má negativní vztah k fyzické práci, takže často propadají nebo odcházejí ze školy,“ konstatuje Štencel. Tím vysvětluje nedostatek žáků na učňovských oborech a zároveň malý počet aktivních řemeslníků.
Tento problém má však podle něj kořeny už na základních školách. „Tam už jsou manuální práce jako předmět téměř zrušeny a děti si spíš hrají na počítačích, než aby něco kutili,“ doplňuje Štencel. Jeho slova potvrzují i žáci základní školy. „Nechtělo by se mi od rána do večera dřít u někoho v domě,“ říká čtrnáctiletý Jakub Rataj, který svou budoucnost vidí na gymnáziu.

Propuštění nehrozí

Pokud už řemeslník práci přijme, nezřídka se stává, že odvede nekvalitní práci. Své o tom ví Svatava Lexová z Opavy. „Začala mi vlhnout zeď v důsledku špatně zaizolované koupelny v patře. Řešit jsem to musela dvakrát,“ stěžuje si Lexová. I tento problém je podle ředitele učiliště zakódován v malém počtu řemeslníků. „V normálních podmínkách by živnostníci vykonávající nekvalitně svou práci museli velmi brzy zkrachovat. Teď ale se spoléhají na to, že je nikdo nevyhodí, jelikož za ně nesežene náhradu,“ míní Bedřich Štencel.

Rodičům řemeslo nestačí
Nárůst zájemců o učňovské obory se asi očekávat nedá. Svůj podíl na tom nesou také rodiče, kteří mít doma řemeslníka nechtějí. „Bere se jako samozřejmé, že všichni by měli mít maturitu. Rodiče se také obávají toho, s kým se dítě na učilišti potká. Aby se nedostalo do špatné party, nezačalo pít nebo brát drogy,“ sdělila psycholožka Ludmila Mrkvicová. Podle ní si rodiče prostřednictvím dětí často plní své nedosažené sny. „Rodiče na své děti nenahlížejí reálně. Přitom dobrým řemeslem se mohou mladí lidé velmi dobře uživit,“ uzavřela Mrkvicová.