V Přerově se ptají po bílé paní. V Tovačově mají černou

Co všechno zažijí zámečtí průvodci? Někdy se zasmějí, jindy jsou v roli žáků, které chce „učitel“ nachytat.

Turisté, kteří přijedou na Přerovsko za památkami, se občas při jejich prohlídkách nestačí divit. Třeba, když je na přerovském zámku čekají místo stylových komnat expozice brouků. Nebo když v Tovačově zůstanou v úžasu nad schodištěm, které vypadá jako ve vídeňské opeře. Stejně tak se občas diví i průvodci.

Brouci i školní třída

Do přerovského zámku přichází po ránu první skupinka návštěvníků z Plzně. Od zámku, který leží v samotném srdci Hané, čekají mnohé. Třeba jak vypadalo smrtelné lože šlechtice Karla staršího ze Žerotína, nebo trofeje skolené místními pány. Na to všechno ale mohou zapomenout.

„Někteří návštěvníci si opravdu myslí, že tu budou v papučích procházet zámeckými komnatami se starým nábytkem. Udiví je, že je tady muzeum, které nabízí bohaté sbírky z oblasti mineralogie, entomologie, archeologie s expozicí školství,“ předesílá průvodkyně Petra Trlidová. To ale není jediný předsudek, na který narazí. „Tak třeba sochu Jana Blahoslava, která stojí před zámkem, považují i za Komenského. A to dokonce i někteří rodáci,“ doplňuje další průvodce Jaroslav Chmelař.

Mobil za Masaryka?

Návštěvníci se také často ptají, jestli tu jsou tajné chodby a zda na zámku žila bílá paní. V expozici školství pak hlavně děti zajímá, na co jsou ty prohlubně v lavicích z časů první republiky. „A tak začínají hádat. Stojánek na mobil? Přípojka na internet? Anebo koš na žvýkačku? Udiví je, že je to místo na kalamář, do kterého školáci namáčeli pero,“ připomíná průvodkyně.

Návštěvníci přerovského zámku se ptají i na další věci – třeba jestli kosti zvířat a lidí jsou pravé, zda je hlína v průhledné urně opravdu z hrobu Komenského, nebo jestli je Bible kralická z roku 1579 originál. Na všechno může průvodkyně odpovědět „ano“.

„Taky se často zarazí nad tím, že unikátní kus mamutího klu vypadá jako kus kmenu, podiví se nad tím, že v pravěku vrtala ruční vrtačka rychlostí jeden milimetr za hodinu, v černé kuchyni je zarazí vycpaná zvěřina a zajímají se, jestli to není jen atrapa. Bez povšimnutí většinou nezůstane ani speciální plivátko, do kterého naši předci plivali vyžvýkaný tabák. Občas se i zeptají, jakou má který exponát hodnotu a někdy se najde i návštěvník, který se mě zkouší dostat na detailech,“ vypráví Petra Trlidová.

Potěší ji však vždycky to, když návštěvníky zarazí nízké vstupné. „Opravdu se diví, že dospělý člověk zaplatí jen čtyřicet korun za prohlídku tak výjimečných expozic,“ uzavírá průvodkyně.

Straší černá paní

Přerovský zámek však není jediný, kam se turisté během letních měsíců rádi vypravují. Další historickou perlou regionu je tovačovský zámek.

Nikdo z jeho návštěvníků neodolá možnosti splnit si přání. Stačí najít místo, kde se člověk vidí ve dvou zrcadlech současně, pohladit sochu lva a pak už jen čekat, až se přání vyplní.

Dětské návštěvníky ale víc zajímá černá paní. „Když si vyslechnou pověst o tom, jak černá paní chodí jeden den v roce v pravé poledne mezi keři před zámkem, kde hledá své mrtvé potomky, děti se paloučku zdaleka vyhnou,“ říká průvodkyně na tovačovském zámku Věra Klaudová.

Ta už přesně ví, kde se návštěvníci při prohlídce zasmějí. „Všechny zaručeně pobaví výtah na jídlo. Byl údajně tak pomalý, že než se jím dopravilo jídlo, vychladlo,“ říká průvodkyně.

Někteří se smějí, když jim ukazuje vysavač z roku 1912 a řekne o něm, že je to moderní kousek. Občas dojde na smích hned na začátku prohlídky po zdolání zhruba čtyřiceti schodů. „Je vždycky legrační, když se společně vydýcháváme,“ dodává průvodkyně.

Návštěvníky nejvíce ohromí kaple, vídeňské křídlo se schodištěm a téměř stoletá koupelna s bidetem. „Lidé jsou překvapení, že v tak malém městě je tak nádherný zámek,“ upřesňuje průvodkyně. Otázka od návštěvníků ji překvapí jen výjimečně – několik dotazů ji ale zaskočilo. Třeba, kolik vody bylo v příkopu kolem zámku – jestli po kotníky nebo po kolena. „Nebo jednou se pán ptal, jestli už jsem zkoušela vanu. Odpověděla jsem mu, že ne, aby se nám zachovala pro další roky,“ dodává průvodkyně. Ta musí také občas čelit otázkám historiků a dějepisářů, kteří zavítají na prohlídku a zajímají je podrobnosti.

Problémy bývají kvůli fotografování, za které se na zámku připlácí padesát korun. „Někdo si lístek nekoupí a pak se snaží fotit tak, abych to neviděla. Když jsem na to upozornila jednoho důchodce, řekl, že když nemůže fotit zámek, že bude fotit mě. A „blýskal“ mě po celou dobu prohlídky. Prý na památku,“ uzavírá s úsměvem průvodkyně.