V sedmnácti už hrál sóla v operetě

Osmnáctiletý Michal Grombiřík z Hodonína má slibně našlápnutou kariéru cimbalisty. Hraje po světě a právě získal prestižní cenu v mezinárodní soutěži ve Valašském Meziříčí.

Co pro vás toto ocenění znamená? Velmi si toho cením. Letos jsem se zúčastnil Mezinárodní soutěže ve hře na cimbál poprvé a hned jsem získal druhou cenu a zvláštní ocenění poroty za provedení skladby.

V kolika letech jste se dostal k cimbálu? Začínal jsem v osmi letech u výborného romského cimbalisty Ľudovíta Daniela v Holíči. Věnoval se mi až do mých patnácti let. Výrazně nasměroval můj hudební projev a styl.

Proč jste zvolil cimbál? Můj otec měl zamlada možnost hrát na cimbál, ale nechtěl. Později zjistil, že se mu ten nástroj líbí a mrzelo ho to. A jak to tak někdy bývá, co si nesplní rodiče, naplňují jejich děti.

Kolik času denně trávíte hraním? Cvičím na cimbál, než jdu do školy a odpoledne po škole, dokud mě odtud nevyhodí. Přes den cvičit moc nestíhám.

Kde se můžete s tímto nástrojem uplatnit? Kromě cimbálové muziky mohu hrát i sólově, ale to už je profesionální dráha. Už od mala jsem hrál v několika cimbálkách. Teď hraji s cimbálovou muzikou Lália a na výpomoc v cimbálové muzice Grajcar. Také jsem měl to štěstí hrát rok externě v orchestru Slezského divadla v Opavě. Hrát sólové pasáže v operetě Čardášová princezna byla pro mě čest a především výborná zkušenost.

Dostal jste se díky cimbálu i za hranice? Často jezdíme hrát různě po Evropě – Itálie, Francie, Belgie, Německo a další. Nejdál jsem se zatím podíval do východního Ruska.

Chtěl byste se věnovat hře na cimbál profesionálně? Studuji třetím rokem hudební gymnázium na konzervatoři v Ostravě ve třídě cimbalisty a profesora Daniela Skály, takže jsem vlastně na cestě k poloprofesionalitě. Aspoň papírově. Ale jestli budu studovat cimbál dál, to ještě opravdu nevím.

Nelákaly vás někdy i jiné nástroje? To rozhodně ano, vždy mě zajímaly. Proto mám doma třeba baskytaru. Na kombo ale teprve šetřím.