V Třešti je každoročně o Vánocích betlém důležitější, než stromeček | E15.cz

V Třešti je každoročně o Vánocích betlém důležitější, než stromeček

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Karel Brožek s manželkou staví betlém. Dělají to každoročně a přípravou toho nového žijí celý rok. Neumějí si ani představit, že by to někdy mělo být jinak.

Rodinný betlém Brožků měří devětadvacet čtverečních metrů a patří k největším v Třešti. Toto město přitom patří v Česku mezi betlémářské „velmoci“.

V mládí Karel Brožek vyřezal pár figurek do otcova betlému. Potom začal hrát házenou a měl jiné koníčky, na betlémářství neměl čas. „Až přejdou takové ty světské zájmy, tak se k tomu člověk zase vrací,“ směje se letos sedmdesátiletý Karel Brožek.

K betlémářství jste se dostal díky otci?

Ano. Mně bude sedmdesát a on mě měl ve svých padesáti letech. Dvacet let byl krejčím v Rakousku, jak se dřív jezdívalo. Dělal až u Innsbrucku, kde už tehdy za Rakouska-Uherska bylo betlémářství rozšířené. Tak to tam okoukal, a když se vrátil domů do Třeště a oženil se, tak tady začal vyřezávat a stavět betlém. V rodině tradice pokračuje. Odmalička jsem stavěl betlém s ním. Když jsem se oženil, tak se manželka do betlémářství dala taky, vyřezává se mnou. Je to u nás rodinná tradice.

Otec tedy v Třešti začínal od nuly?

Bylo to tak, začal vyřezávat figurky sám. V Třešti je ale ta tradice stará už dvě stě let. Začínalo to tady papírovými betlémy. Zrodily se tak, že dřív babičky dávaly do oken mech a různé polštářky, aby dovnitř netáhlo. K mechu pak lidé začali dávat figurky, aby to bylo pestřejší.

V Třešti je ale dnes spousta betlémů.

Je to proto, že Třešť byla vždycky hodně průmyslová, bylo tady mnoho tkalců a soukeníků, kteří jezdili po Rakousku-Uhersku a občas dovezli pár figurek na ukázku. Tak se do toho všichni postupně dali. Nejdřív ale byly papírové figurky. Až po roce 1860, když tady vznikla továrna na vyřezávaný nábytek, se všichni vrhli na dřevěné betlémy. Papírových si tenkrát nikdo nevážil, ty se dávaly dětem na hraní. Pak ale vyhořela jedna půlka Třeště, po ní druhá, a tak se papírových betlémů moc nezachovalo.

Jak jsou vzácné?

Betlém, co máme tady na výstavě v Schumpeterově domě, je půjčený. Ležel čtyřicet let na půdě, stačilo ale vzít mokrý hadr, otřít ho a byl zase pěkný. Naši předkové používali na natírání figurek práškové barvy, které rozdělávali do arabské gumy. Tím povrch zesklovatěl a udržel si stálost barev.

Jak otec na Tyrolsko vzpomínal?

Pěkně a rád. Vystřídal několik textilních závodů, měl to zapsáno v pracovní knížce. Kde byl kalhotář, kde dělal saka.

Kde jste doma mívali betlém?

Jak se stavěl, tak třeba nad postelí, nad kredencem. Doma jsme ho měli tak pět a půl metru dlouhý. Nejdříve jsme měli v Třešti betlémy v bývalé synagoze, a když se opravil tento dům, kde se narodil slavný ekonom Schumpeter, tak jsme se přestěhovali sem.

Kdy se dají betlémy vidět, jde to i mimo Vánoce?

V rodinách je to jasné, tam 2. února skončí sezona, betlémy se zbourají a dají se na půdu. Tady v muzeu mohou lidé vidět betlémy celý rok. Ale před Vánoci se všechny zbourají a dělají se znovu, aby byly každý rok jiné. Některé části zůstávají stejné, třeba tady na našem betlému se točí mlýnské kolo, potůčkem pomocí čerpadélka teče voda, vedle řeže katr dřevo. To všechno je v pohybu, když je betlém zapojený.

Jaký je postup stavby?

Většinou se začíná od zbořeniště, tak se říká místu, kde se narodil Ježíšek. Pak se domlouváme: dáme město doprava, výš, nebo níž. Manželka začne stavět z jedné strany, já z druhé a někde se sejdeme.

Co máte letos v betlému nového?

Jeden domeček. Manželka udělala nějaké ovečky, protože se nám zdálo, že tam máme málo figurek zvířátek. Mám ještě nějaké figurky rozdělané, ale teď je nemám čas dokončit. Každý po mně chce udělat stromy, tak musím dělat stromy.

Jak to myslíte, stromy?

Vyřezávané stromy ze slabých lipových prkýnek. To se nakreslí, vyřeže lupenkovou pilkou a pak se to dodělává nožem a dlátem. A pak se namaluje barvami.

Figurky vaše a vašeho otce jsou si trochu podobné. Jako by byly i ty figurky příbuzné.

Jsou tam podobné rysy. Každý dobrý betlémář má ale svůj styl a ostatní jeho práci rozpoznají. Můj otec dělal náš betlém v letech 1925 až 1976, my v jeho práci dál pokračujeme.

Je každý betlémář řezbář?

Řada betlémářů nepracuje se dřevem profesionálně, jsou mezi nimi i zámečníci, strojaři.

Být řemeslníkem je asi výhodou.

Musíte umět od každého řemesla trochu, to se vám při betlémářství hodí, leccos se časem naučíte. Malý betlém, metr na šedesát centimetrů, má v Třešti opravdu hodně lidí. Kolem dvaceti betlémů je možné navštívit, dalších asi dvanáct se staví, ale návštěvy jejich majitelé neumožňují, protože to mají třeba v paneláku. Ono to taky není jen tak. Představte si, že když v sezoně je tady za sobotu šest sedm autobusů, další lidé přijíždějí individuálně, jak by se sousedům v paneláku líbilo, kdyby jim proběhly domem takové mraky návštěvníků? A dalších deset dvacet betlémů je složených na půdách a majitelé je nestaví.

Jak tráví betlémář rok?

Pořád je hodně práce. Betlém necháváme stát do Hromnic, pak ho rozebereme. V létě ženské shání kytičky a suší, aby se krajina zpestřila. Já už od září chodím do lesa na mech. Mech se nosí v přepravkách, aby se nemačkal, a musí se skládat zeleným k sobě, aby se nezašpinil. Doma to rozložím na speciální police, protože jinak by mech zplesnivěl. Musí vydýchat, aby zaschl.

Kam chodíte na mech?

Mám vytipovaná místa. Vždycky nechám jeden rok místo odpočinout a pak tam jdu zase. Nejlepší mech je z kamenů, ten se dobře tvaruje. Říká se sice, že tím mech likvidujeme, ale není to pravda, on se na těch místech zase obnoví.

Jaké barvy dnes na betlém používáte?

Otec dělal olejovými, já používám tempery, protože olejové jsou moc drahé. Stavby natírám i balakrylem, ale musí být matný, protože by se jinak od barvy při nasvícení odráželo světlo.

Jaké stavby máte v betlému?

Něco podle fantazie, něco vychází ze skutečnosti. Třeba tamhle vzadu v mém betlému můžete vidět bavorský zámek po šíleném králi Ludvíku Čtrnáctém. Ale předlohu to ctí jen přibližně. Mám tady radnici z Tábora s jejími typickými štíty. Červenou Lhotu, jihočeské venkovské chalupy se štíty, vršek města podle věže Národního muzea.

Co pro vás tahle práce v životě znamená?

Když to trochu přeženu, jsou v Třešti betlémy o Vánocích víc než stromeček. Bez nich si neumíme Vánoce představit. Jen jeden rok, když táta zemřel, jsme nestavěli. Ale pak přišel kamarád a vynadal mi, tak už jsme ho zase další rok stavěli.

Co říkají na betlém vaši potomci?

Syn mi taky do betlému jako malý dělal jeden domek, ale teď je pořád ve světě, nemá čas. Ale zeť si vyřezal svůj betlém a řeže pořád. Má pěkné figury, chytlo ho to.

V čem se liší třeššské betlémy od jiných?

Naše specialita je, že se krajina dělá z mechu a starého pařezí.

Jaké pařezy si vybíráte?

Nejlepší jsou z dubu nebo z rybníků, ty jsou už vytvrdlé. Některé pařezy měl můj otec už v prvním betlému. A jsou tak tvrdé, že když do nich vrtám dírky na usazení stromečků, tak je vrták rozžhavený do červena. Do toho by vůbec nešlo zatlouct hřebík. Hřebíky vůbec moc nepoužíváme, spíše šrouby, protože když do hřebíku tlučete, tak si betlém roztřesete. Něco vám v něm někde spadne a pak je problém to opravit. Do dokončeného betlému těchto rozměrů se totiž pak nemůžete dostat ani ze žebříku, musel by se zase celý rozebrat.

Třeššské betlémy se liší od ostatních ještě v jednom detailu.

Ano, dáváme do nich hned od začátku všechny figurky včetně tří králů. Jinak se dávají tři králové až 6. ledna. A někde zase po útěku rodiny do Egypta dávají všechny figurky pryč a nechají tam jenom svatou rodinu, jako že utíká do Egypta. Ale my tam necháváme všechny figurky, protože když se lidé přijedou na betlém podívat, chtějí vidět všechno.

O třeššské betlémy se zajímal i papežský nuncius Diego Causero.

Při návštěvě Třešti před šesti lety řekl, že něco takového neviděl nikde na světě, aby se setkal s takovou vstřícností lidí, kteří pouští návštěvníky do svých bytů na prohlídku betlémů. Na takovou pochvalu jsme opravdu hrdí.

V Třešti vzniká ještě jeden unikátní betlém z Dřevořezání.

To je každoroční akce, kdy je tady přes padesát řezbářů a každý z nich dává další díly do betlému. U tohoto opravdu velkého betlému jsou figurky v přírodní barvě, nejsou natřené, což není pro Třešť typické. Pozadí, kterému se říká v hantýrce londšoft, maloval kolega a znázorňuje okolí Třeště. Jeho cílem je opticky rozšířit krajinu betlému.

Před časem měla spousta lidí obavy, aby třeššské betlémářství nezaniklo. Báli jste se výprodeje betlémů?

Bylo to takové nepříznivé období, ale dnes už je situace lepší. Máme i kroužek mladých betlémářů, kam chodí kolem pětadvaceti dětí. Učí se řezat, takže věříme, že se tradice udrží.

Užijete si vůbec vánoční dobu při tom shonu?

Ale ano. My otevíráme betlémy už před svátky, ale podle tradice se odhaluje betlém o štědrovečerní půlnoci, kdy se do betlému položí figurka Ježíška. Jsou lidé, kteří se ten měsíc okolo Vánoc nedostanou z domu, kolik mají návštěvníků. Lidé dostanou tady u nás v Schumpeterově domě, kde je centrum betlémářů, mapku Třeště s betlémy. Každý z nich má své číslo a jsou vyznačené trasy. Každý rok seznam upřesňujeme, protože někdo z betlémářů třeba zemře nebo ho někdo ten rok zrovna nestaví. Klid si užijeme až v únoru, ale s tím každý počítá.

Taky se někdy s betlémáři pohádáte?

To ne, spíš si pomáháme, diskutujeme. Bez toho to nejde, protože když betlém stavíte a jste na něm nahoře, nevidíte celek. Tak je potřeba, aby vám někdo řekl, jak to vypadá zezdola, nebo vám podává jednotlivé kusy.

Jaká reakce lidí vás nejvíce potěší?

Když se jim betlém líbí. Někdo projde kolem během pěti minut, ale někdo tady zůstane dvě hodiny. A vidíte, že ho to chytlo, že tam něco vidí.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video