V zimě do dílen, v létě na střechy. Hradečtí klempíři zvládali obojí | E15.cz

V zimě do dílen, v létě na střechy. Hradečtí klempíři zvládali obojí

Koupit si kabát u Kubáka, náramek u Hanků a obraz v Langrově domě. Tři rodinné obchody, které přežily století, znají Hradečáci dodnes.

Významné obchodníky z centra města znal za první republiky snad každý Hradečák. Oděvy, klempířské výrobky a smíšené zboží u nich denně nakupovaly desítky zákazníků. Potomci obchodnických rodin udržují i po letech tradici svých předchůdců. Změnili sice sortiment, ale jejich prodejny jsou stále plné lidí.

Hankovi

Za pultem prvního z legendárních hradeckých podniků, dnešního zlatnictví, stojí padesátiletý Felix Hanek. V rodině ho z legrace nazývají „čtvrtý“. Stejné jméno nesli totiž jeho pradědeček, dědeček a také otec.

Historický dům v polovině hlavní spojnice dvou hradeckých náměstí, v Panské ulici, patří rodině Hanků už od roku 1907. „Tehdy ho koupil Felix první se svou manželkou Ludmilou. Za tři měsíce se pustili do jeho přestavby a o necelých třiačtyřicet let později dům zdědil můj otec,“ vzpomíná Felix Hanek třetí.
Prvním zbožím, které u Hanků ještě za první republiky nabízeli, byly potřeby pro pokrývače. Doba si ale brzy vyžádala nabídku změnit. Proto Felix druhý zřídil v zadních prostorách domu klempířské dílny. Regály se tak brzy začaly plnit pivními tlakostroji, lampami nebo kropicími konvemi. Hankovi zaměstnanci byli všestranní, pokud jim nepřálo počasí, chodili do dílen, kde vyráběli okapové žlaby nebo roury. Jinak pracovali v terénu, na střechách.

„Po smrti dědečka klempířství zaniklo. Psal se rok 1949 a naše rodina v domě bydlela s několika dalšími nájemníky. I když byl můj tatínek instalatér, mohl se za tehdejší vlády své živnosti věnovat jen omezeně. Přikázali mu, aby obchod pronajal Suprafonu, který prodával gramofony a desky,“ vypráví Hanek třetí. Za roční nájem dostával tisíc osm set korun, což prý byla tehdy asi měsíční výplata.

Konec gramofonů přišel až před dvaceti lety. Po dalších stavebních úpravách Hankovi obchod znovu otevřeli. Prodávali různé zboží. Kromě jiného nabízeli i sklo a moderní elektroniku. „Současná tvář prodejny, prosklené stoly plné zlata, stříbra a dárkových předmětů, vznikla až roku 2003,“ uzavírá Hanek.

Kubákovi

Nejlepší místo, pro nákupy prádla, záclon nebo oblečení. To byl v Hradci do roku 1948 dům na začátku Panské ulice. Dnes v něm sídlí obchod Baťa.

„Od konce války až do šedesátých let se z prodejny stal obchodní dům, kde prodávali například fotoaparáty a kamna. Byl tu i kovomat a později pak pobočka Oděvů Písek,“ vzpomíná současný majitel domu Jan Kubák.

Dva roky po revoluci se dostal dům do dražby. Za sedmimístnou částku ho získal dnes dvaašedesátiletý Kubák. „Šli jsme s manželkou z kina. Přes celou výlohu zářil plakát, že je na prodej. Rozhodl jsem se ho koupit. Žena mi to ze začátku vymlouvala, ale pak podlehla,“ vypráví obchodník, který nabídku prodejny rozšířil o obuv a látky.

Sám pak prodává v prvním patře vedle firmy s prádlem Triola klasickou českou a slovenskou konfekci. „Nejsem zastáncem nekvalitních asijských hadrů, které jsou sice levné, ale ve výsledku nestojí za nic,“ tvrdí Jan Kubák.

V jeho rodině se obchodníci nezapřou. „Už můj dědeček měl na začátku minulého století v Hradci prodejnu. Vyprávěl třeba, jak roku 1920 vyrazil vlakem do Užhorodu na Ukrajinu, v kapse s balíkem peněz,“ říká obchodník.

Nakoupil okurky, meruňky a melouny. Bylo toho zhruba deset až patnáct vagonů, tehdy prý byly menší, než ty, které známe dnes. „Zboží pak přivezl do Hradce na nějakou městskou slávu,“ vzpomíná na dědečka, kterému velkoobchod s ovocem a zeleninou prosperoval celých dalších třicet let.

Langerovi

Do obchůdků v podloubí i do ukrytého vnitřního dvora na náměstí Míru dnes rádi zabloudí jak Hradečáci, tak turisté. Kromě vinotéky a obchodu s hudebninami navštěvují rádi prodejní galerii Langerových.

„Mimo pravidelných výstav pořádáme i koncerty, divadla, besedy nebo knižní autogramiády,“ uvádí Jiří Langer.

Do jeho rodiny se hradecký dvojdům dostal už počátkem devatenáctého století. Se smíšeným zbožím v něm podnikal Langerův pradědeček Antonín, který před více než pětapadesáti lety sepsal historii svého obchodu. Jednoho z nejstarších ve městě a okolí. Dvaašedesátiletý Jiří Langer ručně psané sešity vzpomínek doplnil a publikoval v pěti knihách.

Lidé se v nich dočtou, že březen patřil v obchodě mezi nejslabší měsíce. Langer pokračuje vyprávěním o rolnících, kteří nosili na prodej jetelová a travní semena, po kterých se zákazníci začínali počátkem dubna shánět. Vše se podle jeho pamětí obrátilo až před Velikonocemi, kdy šly na odbyt rozinky, mandle, svíce a především barvy na vejce. K Langerovi chodili Hradečáci i pro kávu, kterou na místě pražil, aby byla čerstvá.

Ve vzpomínkách popsal i nehodu s bečkou sirupu pro cukráře. Když stokilový soudek nakládali na povoz, koně se pohnuli, nádoba spadla a rozbila se a sirup vytekl na náměstí. Hradecké děti pak celý den běhaly se lžícemi a sladkou hmotu sbíraly. Dokonce ji prý i vylizovaly přímo z dláždění.
Dnešní tvář Langrova domu, zdobená sgrafity s výjevy ze Starého zákona, shlíží na náměstí už od roku 1586. Tehdy došlo ke stavebnímu spojení dvou renesančních stavení. Stopy přestavby jsou znát dodnes. Dům, ve kterém žijí potomci dřívějších majitelů, má stále dvě popisná čísla.

Nouze o historky v prodejně upomínkových předmětů ale není ani dnes. „Do obchodu se na cestu do muzea přišla jednou zeptat skupina turistů, Francouzů. Poradil jsem jim. Za chvíli se mě na to samé ptala druhá parta. Když se pak sešli, libovali si, jak všichni Hradečáci umějí francouzsky,“ směje se Jiří Langer.

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!