V Zubří je masér i na tréninku

Loni získal se Zubřím stříbro, letos vede Valachy jako kapitán. Odchodu z hranické házené Martin Stržínek nelituje.

V dresu Cementu Hranice, který oblékal od žáků, mu před půldruhým rokem začalo být těsno. Cítil, že potřebuje změnu, a tak se na dvě sezony upsal Zubří. Hned loni byl Martin Stržínek nejobávanějším střelcem valašského klubu a třetím nejlepším kanonýrem extraligy. Letos navíc nosí kapitánskou pásku. I když ho momentálně trápí zranění, v Zubří je moc spokojený.

Byly začátky v Zubří těžké?

Většinu nových spoluhráčů jsem znal, zapadl jsem v pohodě. Ale měl jsem trošku problém přijmout styl hry, který se v Zubří učí od žáků. Zatímco v Hranicích jsem spíš střílel zdálky, tady se hraje na větší šance, proskoky. Zpočátku se mi moc nedařilo, ale trenéři mi věřili a já se časem chytil.

Do Zubří jste přestupoval s touhou po titulu. Bylo pro vás druhé místo zklamáním?

V první chvíli ano, cítili jsme, že máme na titul. Když se na to ale teď podívám zpětně, vidím, že i stříbro je úspěch.

Je vám sedmadvacet, a přitom jste nejstarším hráčem týmu. Dávají vám to spoluhráči pocítit?

Sem tam si někdo rýpne, ale v kabině se cítíme všichni mladí. Ve většině týmů mívají nejstarší už předem zaručenou autoritu, ale v Zubří se na to nehraje. Tady si musí každý vybojovat respekt na hřišti.

V čem vidíte největší rozdíly mezi házenou v Zubří a Hranicích?

Zubří má lepší zázemí. V hale je slušná posilovna i sauna. Tréninky jsou časově i fyzicky náročnější a na každém z nich je masér. Příprava má promyšlenou koncepci a důležité je i to, že se na tréninku sejde čtrnáct kvalitních hráčů. Velký rozdíl je taky ve výchově mládeže. Zubří je ukázkou toho, že pracovat s mladými se vyplatí.

Vypadá to, že jste v klubu spokojený.

Moc. I když jsou všichni hráči místní a já jediný dojíždím, cítím, že jsem zapadl.

Házenou se neživíte. Jak ji dokážete skloubit s prací, když navíc do Zubří dojíždíte z Hranic?

V práci končím po třetí, dvě hodinky jsem doma a pak jedu na trénink. Vracím se před devátou večer. Tak je to denně, o víkendu zápas. Je to náročné. O to víc, že se nám v červenci narodilo druhé dítě. V květnu mi bude končit smlouva, pak chci být víc s rodinou.

Sledujete hranickou házenou?

Jasně. Myslel jsem si, že Hranice budou slabší. Ale teď vidím, že mají šanci hrát o medaile.

Začátkem října jste v pohárovém utkání v norském Drammenu utrpěl zranění. Jak to vypadá?

Mám zlomenou část bederního obratle. Na začátku listopadu už bych mohl hrát.