Motivace sponzorů popisuje Václav Dejčmar jako podporu „něčeho, co se jim osobně líbí. Berou to jako druh hry. Podporují charitu, tohle je svého druhu umění. Že by bylo lepší dělat anarchii bez peněz? Pak nebude mít žádnou viditelnost a zásah. Kryptoanarchie je navíc celosvětový fenomén,“ doplnil Dejčmar a dotkl se ústřední součásti fungování Paralelní polis. Právě pomocí využití decentralizované měny bitcoin či šifrování dat má vzniknout nová cesta „z toho ven“.
Čtěte komentář Jana Sedláka:
Podle skupiny Ztohoven to znamená především z moci státu, proto chce raději spoléhat na spolupráci soukromým sektorem než na státní granty. „Většina aktivit se týká sledování a kryptoanarchie, tak by se neslušelo brát od státu peníze. Zatímco v případě korporací si člověk může vybrat, které konkrétní dát peníze, u státu to neplatí. Tomu peníze odevzdáte pod hrozbou násilí, “ vyjádřil postoj skupiny Pavol Lupták.
Václav Dejčmar a Janina Šlemínová|Podle Václava Dejčmara je hlavní motivací donátorů pro financování Paralelní polis osobní zaujetí, ne obchodní zájmy
Čistotu záměrů svých mecenášů takto obhajovali členové Ztohoven v debatě s redaktorem kulturní rubriky týdeníku Respekt Janem Vitvarem, který ve způsobu financování Paralelní polis vidí spíše problém než zárodky alternativy. Ač skupině Ztohoven fandí už od jejího vzniku, nyní se podle jeho názoru dostala na zásadní křižovatku, kde jí hrozí ztráta pověsti a svých ideálů.
Projekt Paralelní polis finančně podporují také například miliardář Karel Janeček, člen skupiny J&T Štěpán Ašer, ředitel ze Sekyra Group Leoš Andrle či internetový podnikatel Jan Barta – tedy lidé, které Vitvar označuje jako součást ekonomického establishmentu. Své pochyby vyjádřil v článku s titulkem V objetí nepřítele (vyšel v Respektu 49/2014) a členy Ztohoven tím popudil. Následně redaktora pozvali k otevřené diskusi. Vitvarovi mj. vytýkali, že příliš klade důraz na způsob financování, a opomíjí tak samotnou náplň projektu hackerské komunity.
Asi jsem se #ztohoven něčím dotknul: "Dikce, tón a některé obraty zvlášť by neudělaly ostudu ani Tribuně, druhdy tiskovému orgánu ÚV KSČ."
— Jan H. Vitvar (@jhvitvar) January 2, 2015
Vitvarovi ale dle vlastních slov nejvíce vadí odvolávání se skupiny Ztohoven na nezávislost na systému. „Problém je to, když se tvářím, že já jsem čistý, že jedině můj způsob placení je ideální a že to je ta cesta ven,“ uvedl redaktor. „Všechny projekty Ztohoven atakovaly veřejný prostor, upozorňovaly na konkrétní jevy. Opakovala se ústřední otázka 'Jak z toho ven?' Z toho, co je diktováno či v čem musíme žít,“ doplnil Vitvar své motivace k sepsání článku, který podle dalšího člena Ztohoven, Petra Žítky, projekt dehonestuje už jenom výběrem titulku.
Anglo-americký model a čínská zeď |
---|
Model fungování Paralelní polis vychází podle slov Pavola Luptáka, člena Ztohoven a zakladatele slovenského ProgressBaru, z amerických principů spolupráce neziskovek se soukromým sektorem. „V USA je tradice veřejných grantů dost slabá, mnohem větší část financí leží na straně soukromníků,“ popisuje Lupták a dodává, že při zakládání organizace je klíčové jí vytyčit směr. |
„My udělali prezentaci pro lidi, co se stanou členy tzv. boardu. Ti mají pravomoce dohlížet na to, aby se organizace nevymkla z kloubů. Platí vyšší měsíční poplatky za členství (15 tisíc korun), které tvoří základní rozpočet Paralelní polis,“ uvedl k fungování struktury, jejíž jsou vyjmenovaní přední čeští byznysmeni součástí. |
V současnosti jich je podle Luptáka deset. Kritérium pro výběr členů je, aby neměli za sebou kriminální minulost. Každý z nich přispívá rovnou částkou. „Nemůže se tak stát, že nad ostatními převáží něčí vliv. Naše správní rada navíc nemá žádné exekutivní pravomoce,“ popsali členové skupiny dle svých slov „čínskou zeď“, která stojí mezi donátory a Ztohoven. |