Za dva týdny vyjde román Letní hosté. Spisovatelka Helena Longinová v něm vycházela hlavně ze svých vzpomínek na léta 1936 až 1947. Dětství tehdy prožívala v Hradci a Kamenici nad Lipou a tam se také odehrávají osudy hrdinů. „Je to třídílný román v jednom svazku. Asi největší práce mého života,“ říká Longinová, která na knize pracovala tři roky.
Inspiraci jste čerpala ze svých zážitků z dětských let. Jaké byly?
Léta, o kterých kniha pojednává, ve mně zanechala silné vzpomínky. Dětství je doba, kdy se vám všechno hluboce vepíše do duše a nemůžete se toho zbavit. Jsou věci, které člověk nedokáže zapomenout, i kdyby si to přál. Jako dítě jsem vyrůstala na Nežárce. To byl můj svět. Ne Jindřichův Hradec, ale Nežárka. Hrávali jsme si s kamarády, jejichž mateřštinou byla němčina. Ale to pro nás vůbec nehrálo roli. Bylo to jedno. A pak, doslova ze dne na den, bylo prohřešek, ne-li hřích, mluvit tím druhým jazykem.
Vzpomínáte na některé konkrétní chvíle, kterým jste jako malá holka nerozuměla?
Bylo to skutečně těžké období. Protože dítě těžko chápe, proč s ním nesmí nejlepší kamarád mluvit. A proč má zakázáno pozdravit někoho, kdo se hlásí k židovskému náboženství. V Hradci se také neustále pohybovali vojáci. Bylo hrozné, když jste šla okolo hotelu Central, dnes už je zrušený, a z něj vyběhla hrstka německých vojáků. Byla tam s nimi slečna, u které jsme vždycky šili šaty. Příjemná, slušná holka. Snažila se s nimi švitořit německy. To jsou úplně strašné věci, protože dítě si s tím nedovede poradit.
Setkala jste se s krutostí války tváří v tvář?
Jistě. Úplně prvně jako malá holčička, když jsem byla doma pod stolem a převlékala si panenky. U toho stolu seděli rodiče a dva přátelé mého otce. Byli strašně rozčilení. Vyprávěli, že fašisti chytili Žida v Klášterské ulici, zatáhli ho na městský úřad, položili na lavici a bili ho. Já jsem si vůbec v té dětské hlavě nedokázala srovnat, jak to policie mohla dopustit. Proč ho tloukli, když nic neprovedl? Řekla bych, že tady v Hradci bylo všechno mnohem krutější než ve vzdálenější Kamenici. Ovšem když je válka, tak je všude. Neexistuje místo, kde se před ní schovat.
Kde jste sháněla historická data ke knize?
Letní hosté popisují historické události dětskýma očima. Ale všechno jsou to fakta. Studovala jsem v archivech. V okresním i jindřichohradeckého muzea. Hodně mi pomohl také archiv starých tisků v Praze Bubenči. Ovšem postavy v románu jsou živé. V příběhu se objevují moji skuteční kamarádi z dětství, moje parta. Například věrná kamarádka, kterou jsem zrovna nedávno v Hradci navštívila. Je Češka, ale maminka s ní mluvila doma německy.
Povězte, jak jste vymyslela název Letní hosté?
Dřív Hradec navštěvovali velmi zajímaví letní hosté. Například bratři Čapkové, Karel Poláček, ale i obyčejní lidé z Prahy tam jezdili na letní byt. První díl se jmenuje Letní hosté a pojednává o období těsně před válkou. Druhý má název Victoria, což bylo heslo, které psal wehrmacht vápnem na všechna vrata a výlohy, když už věděl, že prohrává. Odehrává se za války v Kamenici nad Lipou. Třetí část má název Konec burské pomazánky.
To je zvláštní název. Mezinárodní organizace na pomoc obětem války UNRRA tam v roce 1945 přivezla bezplatně spoustu potravin. V gymnáziu dámy z Červeného kříže ředily sušené mléko a my jsme ho měli ke svačině. Já, holčička tenká jako proutek, jsem tak během asi měsíce ztloustla a skokem se ze mě stala ženská. Bylo to tím, že jsme za války měli hlad a najednou dostávali každý den sytou přesnídávku.
Větší část knihy jste napsala ještě před revolucí. Román ale vychází až nyní, proč?
V Československém spisovateli mě požádali, abych jako pamětnice napsala román z té doby. Já jsem souhlasila, knihu přijali, jenže najednou došlo k velkým reorganizacím ve všech nakladatelstvích. Takže jsem si rukopis vyzvedla a nabídla ho Českému rozhlasu. A do toho přišla revoluce. Po ní vysílala stanice Praha Letní hosty po osmnáct večerů. Pak jsem knihu nechala uležet a skoro na ni zapomněla. Po letech jsem se rozhodla připsat ještě jednu část, kterou jsem dokončila letos na jaře. Román jsem nabídla nakladatelství Šulc-Švarc a vyjde letos 18. října.
