Válení a silvestr

Nejde si nařídit veselí. V tom mě silvestr děsí. Každý rok mám obavy, že mě přejde smích. Jako jednou, když mi silvestr začal ve čtyři ráno. Zazvonil mobil a silvestrovské veselí odstartoval biologický otec mých dětí zvaný zkráceně „biolog“. Instrukce byla jasná. Vyzvednout jeho a děti po návratu ze zájezdu. Pro tento účel mně zapůjčil své nové exkluzivní auto. Abych nevzbudila spáče, sjela jsem autem od domu na samotě na cestu, že až tam očistím zamrzlá skla. Potřebný nástroj k očistě skel jsem sice v autě exmanžela nenašla, zato spoustu kuriozit jako třeba růženec, což mě vzhledem k filozofickému názoru manžela pobavilo. Rozesmátá jsem při vystupování z auta uklouzla na ledovce a ocitla se na zádech. Kabát po ledovce krásně klouzal a nebylo možné vstát. Jak se tam tak bezmocně na opuštěné silnici válím a současně se tomu směju, prošel kolem statný muž. Leknutím jsem zakřičela, ale šel nevšímavě dál. Pravděpodobně to byla pro něj běžná situace, ve čtyři ráno na silvestra u auta ležící žena s růžencem v ruce. Přeju veselého silvestra!