Vánoční strom na náměstí zakázali fašisti i komunisti

Vánoční stromek ozdobil plzeňské náměstí Republiky poprvé před pětaosmdesáti lety. Každý rok tu ale nestál. Diktatura mu nepřála.

Z prvního vánočního stromku se mohli obyvatelé Plzně radovat v roce 1925. Na pomyslném stupínku by Plzeň obsadila druhé místo společně s Prahou, Kladnem a Bratislavou. O rok dříve už stál stromeček na náměstí Svobody v Brně.

„Kruté mrazy posledních dní hrozily ohroziti program pod stromem vánočním a bylo nutno pomýšleti na nutná opatření pro zpěváky a hudebníky - budou to rozžhavené koše na ohřívání. Západočeský elektrářský svaz poskytne bezplatně pro vánoční strom potřebnou elektrickou energii pro osvětlení. Strom osvětlen bude od pěti do půl sedmé. První osvětlení stromku zahájeno bude slavnostní fanfárou vojenské hudby,“ tak o této slavnostní události referuje Český Deník z prosince roku 1925. Už tehdy byla pod stromem kasička, vybrané peníze město použilo na dobročinné účely. Ani tehdejší lidé ovšem nebyli žádní andílci.

„Kasičku raději hlídala uniformovaná policie,“ říká Vladislav Krátký ze škodováckého archivu. Rozsvícení stromku provázel od samého začátku bohatý kulturní program. „V pět hodin rozsvícen bude stromek, načež zazpívá pěvecký spolek „Hřímalý“ Křičkův sbor „Přijde jaro zas“, píše se v Českém Deníku. Německý zákaz Začátek tradice stavění stromu doprostřed náměstí zní jako z pohádky. U jejího zrodu stál spisovatel Rudolf Těsnohlídek. V prosinci roku 1919 vyrazil na procházku do lesů nedaleko Bílovic nad Svitavou. Uslyšel pláč a pod jedním ze smrků uviděl nedávno narozenou holčičku. Odnesl ji do nemocnice, dostala jméno Liduška. Příběh vzbudil velký rozruch a Těsnohlídka inspiroval. Začal organizovat charitativní sbírky a o pět let později uspořádal velkou slavnost na počest zachráněné Lidušky. Symbolicky nechal přivézt na brněnské náměstí smrk, pod nímž ji našel a lidé pod něj nosili peníze a dárky pro děti, které musejí žít v nalezincích. O další rok později už tradice zakotvila i v Plzni. Stromek byl vánoční ozdobou náměstí Republiky až do začátku druhé světové války. Po obsazení Československa Němci vánoční stromky zakázali.

Nejznámější symbol vánočních svátků se i do budoucna ukázal jako pomyslný lakmusový papírek politických poměrů. V dobách klidu byl vždy v prosinci na svém místě, jakmile režim přituhnul, stromek z náměstí zmizel a zůstal jen v bytech, téměř v ilegalitě. Děda mráz z Plzně Vánoční strom se do Plzně vrátil v prosinci roku 1946. „Byl nesmírně chudý. Několik žároviček, vůbec žádné ozdoby. Pod stromem chyběla i kasička. V té době nebyl nikdo, kdo by mohl přispět,“ popisuje Vladislav Krátký. V roce 1948 stromek opět zmizel.

„Komunisté ho nestavěli, rozhodně ne v době velkých politických procesů v padesátých letech,“ popisuje Daniel Bechný z Národopisného muzea v Plzni. V té době tu převládal kult sovětského Dědy Mráze na saních. Pro stromeček nebylo místo. Znovu se objevil až ve druhé polovině šedesátých let, v době Pražského jara. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy nebylo po vánočním stromu ani památky. Ani v době normalizace. Vrátil se až v osmdesátých letech. „Samozřejmě bez jesliček,“ dodává Jaroslav Douša z Archivu města Plzně. Stromeček NA NÁMĚSTÍ přežil sametovou revoluci a od roku 1992 je za něj odpovědná Správa veřejného statku města Plzně.

Stromky bez větví

První roky se zaměstnanci učili, nevěděli jak správný strom vybrat, ideálně připravit, zasadit do stojanu. „První čtyři stromy byly z našich lesů,“ říká Miloš Pacolt, vedoucí oddělení městských lesů. Dalo by se připsat bohužel, protože tomu odpovídal i jejich vzhled. Vytáhnout stromy z hloubi lesa bez jejich poškození dost dobře nejde. Na kraji zase nebývají stromy tak košaté. Větve pak při věšení ozdob chyběly. Brzy se na magistát ale začali hlásit lidé, kterým jejich jehličnan na zahradě z nějakého důvodu překážel a chtěli ho městu darovat. „Většinou vadilo, že strom prorůstal do chodníků, narušoval elektrické vedení nebo statiku domů,“ uvádí Pacolt. Větve takových stromů ale nikdo neřeže, a tak jsou pěkně husté. Každý rok se objeví zhruba tři nabídky. Nejdůležitější vlastností stromu je jeho vzhled. Doma můžete stranu s ulámanými větvemi schovat do rohu, v centru Plzně ale nemůže stát žádné koště. „Už se nám stalo, že nám někdo nabízel strom, který měl dvě špičky,“ dodává Pacolt. A přidává historku z roku 1994.

„Při kácení a nakládání u Krkavce se podařilo z jedné strany u stromu úplně ulámat větve,“ popisuje. Nejčastěji stál na náměstísmrk stříbrný. Už se tu ale objevila i jedle nebo douglaska, což je jehličnan z čeledi borovicovitých. Strom z roku 1992 byl přes dvacet metrů vysoký smrk ztepilý, který původně rostl v místě, kde se říká Lísek, což je les mezi Dolany a Nadryby na severním Plzeňsku. „Kácel jsem ho sám a ještě na náměstí upravoval motorovou pilou,“ vzpomíná Pacolt. Strom se musí na náměstí zasadit do speciálně připraveného otvoru, na kterém je přes léto plechový kryt. „Otvor má půl metru v průměru a ke kmeni přijdou ještě klíny na upevnění,“ vysvětluje Pacolt. Devět tisíc žárovek Samostatnou kapitolou jsou ozdoby a osvětlení na stromku. Za vánoční osvětlení středu města letos magistrát utratí okolo jednoho a půl milionu korun. Je to moc? Bezmála devět tisíc žároviček za hodinu spálí elektřinu za přibližně pětatřicet korun.

Strom svítí čtyřiadvacet hodin denně celý prosinec. Již dávno na něm nejsou obyčejné žárovky, používají se moderní, diodové. Obyčejné se museli každý rok měnit, diodové vydrží déle. „Letošní strom je košatý a rozložitý. Museli jsme dokoupit několik metrů řetězů a také zvonce a hvězdy,“ popisuje Pavel Synáč, který má osvětlení na starost. Hitem posledních let jsou svítící rampouchy. I ty se letos dokupovaly. Ozdoby a osvětlení stromečku podtrhuje atmosféru Vánoc ve velkoměstě. Na začátku devadesátých let to tak nebylo.

Ozdoby, ani světelné řetězy nebyly nikde k dostání. Místo ozdob na smrku visely krabice obalené alobalem - domácí výroba. Zlom nepřišel paradoxně na Vánoce, ale už v červnu roku 1995, kdy Plzeň slavila sedm set let od svého založení. Magistrát tehdy nakoupil jako novinku velké množství svítících řetězů a jiných ozdob, které se pak předělali na vánoční osvětlení. I ozdoby se průběžně dokupují každý rok. Jejich trvanlivost není dlouhá. Více než měsíc na mrazu vykoná své. Podle Pavla Synáče vydrží tak tři roky. Půjdem do betléma Hned pod vánočním stromkem je také betlém. Je to už druhý, který tu stojí. Ten předešlý mráz a sníh úplně zničil. Zvláštností toho současného je to, že je rok od roku větší - rozrůstá se o další figury. Jejich autory jsou studenti z umělecké školy Zámeček v Plzni.

„Letos jsme udělali dvě dívky a chlapce, k tomu dvě husy a pejska,“ říká Petr Novák, vyučující ze Zámečku. O jaké postavičky se betlém rozroste příště, přesně neví. „Pravděpodobně to ale budou štolbové, co vedou koně tří králů,“ uzavřel.