Nynější zveřejnění části vatikánských archivů z doby papeže Pia XII. (1939 až 1958) bude zajímavé nejen z hlediska holokaustu, ale například i vzhledem k tomu, jak se tento papež stavěl k událostem v poválečném Československu, míní historik Jaroslav Šebek. Na jaře se chystá k bádání v těchto archiváliích. Zvědavý je i na dokumenty týkající se poválečného odsunu německého obyvatelstva z Československa či papežových reakcí na utváření socialistického bloku v čele s Moskvou.
„Ve vatikánských archivech mě budou hodně zajímat vztahy Československa s Vatikánem po roce 1945, protože to je málo probádané téma, a také to, jak reagoval papež Pius XII. na odsun německého obyvatelstva,“ uvedl Šebek, který se specializuje na dějiny dvacátého století. Podle něj Pius XII. už v srpnu 1945 vyzýval, aby se při odsunu neuplatňoval princip kolektivní viny.
Prvními kritiky Pia XII. byli podle Šebka sovětští komunisté, kteří ho vnímali jako ideologického protivníka. „První, kdo ho velmi negativně zobrazil v umělecké tvorbě, byl německý dramatik Rolf Hochhuth ve hře Náměstek v roce 1963, tedy až pět let po smrti papeže, jehož obvinil, že podlézal nacistům a neudělal nic pro záchranu Židů,“ řekl český historik.
Právě v šedesátých letech byla publikována malá část dokumentů z nyní otevíraného archivu, která dokládala, že Pius XII. pomáhal tajnou diplomacií Židům i odpůrcům nacismu a fašismu. A zatímco někteří tohoto papeže kritizovali, jiní hovoří o tom, že jeho diplomatická metoda zachránila mnohé životy. Problém je podle Šebka i v tom, že papež odmítal veřejná vystoupení a sázel hlavně na tajnou diplomacii.
Otevření archivu může změnit pohled kritiků. „Myslím, že Vatikán počítá s tím, že negativní pohled na tohoto papeže by se mohl poněkud rehabilitovat a že se tím odblokuje proces jeho beatifikace (prohlášení za blahoslaveného – pozn. red.),“ uvedl Šebek jeden z možných důvodu, proč byly archivy zpřístupněny dříve než za obvyklých sedmdesát let po smrti hlavy katolické církve – i když také archivy jeho předchůdce Pia XI. byly odtajněny o pár let dříve. „Je vidět, že Vatikán se nebojí historického bádání,“ míní Šebek.
Pius XII. se podle něho stavěl kriticky k nacismu už ve třicátých letech, kdy byl ještě jako Eugenio Pacelli státním sekretářem Vatikánu (de facto předseda vlády). „V té době také velmi tvrdě zkritizoval Velkou Británii a Francii za mnichovskou dohodu, za to, jak velmi snadno tyto země ustoupily Hitlerovi,“ uvedl Šebek.
Zajímavé budou pro historiky informace nejen o papeži Piovi XII., ale i o některých představitelích katolické církve. Například rakouský biskup Alois Hudal pomáhal po válce k útěku před spravedlností řadě nacistů včetně Josefa Mengeleho či Adolfa Eichmanna.
Vliv na rozhodnutí papeže Františka otevřít archivy měl podle Šebka i papežův dlouholetý přítel, argentinský rabín Abraham Skorka, který se stejně jako nynější papež, vlastním jménem Jorge Mario Bergoglio, narodil v Buenos Aires.
Na otevření archivu tlačily zejména židovské organizace, a to i kvůli stále žijícím lidem, kteří přežili holokaust. „Zpřístupnění právě teď je důležité i proto, že jsme svědky nárůstu antisemitismu v Evropě,“ míní Šebek.
Registrace ke studiu zhruba 1,3 milionu archiválií, z nichž texty z let 1939 až 1948 jsou už kompletně digitalizovány, dostalo zatím na 150 badatelů. „Myslím, že povolení dostane i novinář, ale vždy je nutné doporučení od vědecké instituce, anebo od církevního hodnostáře, nejlépe od toho nejvyššího v dané zemi,“ vysvětlil pravidla Šebek, který se do vatikánských archivů znovu chystá jako badatel Historického ústavu Akademie věd ČR.
