Ve zmrzlých džínách do Evropy | E15.cz

Ve zmrzlých džínách do Evropy

Kubelka Aleš

Jak dnes žijí nejzajímavější osobnosti narozené v roce 1977? Týdeník Sedmička přináší příběhy třiatřicátníků z Polabí v seriálu Generace 77.

Ladislav Sokolovský. Basketbalista Nymburka, člen národního týmu. Člověk, který si svůj životní sen splnil už v „Kristových letech“. „A to beze zbytku. Jako malý kluk jsem o takové kariéře, kterou mám za sebou, ani nesnil,“ říká devítinásobný ligový šampion.
Dětství rodáka z Přerova bylo spojené – jak jinak – se sportem. „Začínal jsem s fotbalem. Hrál jsem stopera, do útoku mě nechtěli,“ vzpomíná s úsměvem Sokolovský. Až od páté třídy základní školy se současná nymburská „pětka“ začala věnovat i basketbalu. Ve škole sice zvlášť nevynikal, přesto stihl ve svém rodišti vystudovat strojní průmyslovou školu.

Ze stopera pivot

Na střední škole se Sokolovský naplno zaměřil na sport s bezednými koši. Začal dojíždět do Olomouce, kde vyhrál svou první dorosteneckou medaili. Přes Brno se dostal do Opavy. „Tam jsem se setkal s opravdu profesionálním basketbalem. Cíle byly totiž v Opavě vždy ty nejvyšší. Bylo to nádherných šest let, dodnes mám na severu Moravy spoustu kamarádů,“ říká kapitán Nymburka a fanoušky oblíbený „Soky“. V té době už začal koketovat s národním týmem, v roce 1999 se zúčastnil evropského šampionátu ve Francii.
Posledním velkým mezníkem kariéry jednoho z nejlepších českých střelců „trojek“ je rok 2004. Tehdy se Sokolovský přesunul do Nymburka. A stejným směrem putovalo i jeho nerozlučné basketbalové „dvojče“ Pavel Beneš.

Bratři v triku

„S Láďou jsem ve třech různých klubech strávil deset let. Žádný jiný spoluhráč mi nepřirostl k srdci tolik jako on. Prožili jsme spolu stovky dnů na jednom pokoji. A to jak zábavné, tak i dramatičtější chvíle,“ říká Pavel Beneš, současný trenér mládežnických celků Nymburka, a přidává úsměvnou historku. „Jednou jsem mu dal do mrazáku v šatně jeho rifle, které jsem před tím ještě pořádně namočil. Byla z nich za chvíli ledová kost. Láďa šel domů přes celé město jen v trenýrkách. Asi nic příjemného, vždyť byl právě sychravý podzim,“ vypráví Beneš, který si na Sokolovském nejvíce cení upřímnosti a spolehlivosti.
V Nymburce se Sokolovský postupem času vypracoval v pilíř sestavy, letos na jaře pak slavil svůj už devátý mistrovský titul. „Nymburk je nejlépe finančně zajištěný tým v Česku. Navíc je na špičkové organizační úrovni. Proto považuji naše výsledky za vrchol své basketbalové kariéry,“ říká dvoumetrový čahoun. Ke své vytáhlé postavě milovník českého filmu ještě s úsměvem dodává: „Nějaké problémy jsem se svými dvěma metry výšky měl. Třeba když jsem jezdil v Brně tramvají a hlavou narážel do držadel u stropu. Nic příjemného,“ vzpomíná hráč.
Sportu, který jej provází takřka celý jeho život, se chce sympatický blonďák věnovat i po skončení aktivní kariéry. „Chci získat trenérskou licenci, hodlám trénovat basketbalové talenty. Ale nezříkám se ani mužstev dospělých,“ říká Sokolovský při zmínce o tom, čemu se chce věnovat, až definitivně skončí s basketbalem. To však hrající legenda české košíkové v dohledné době neplánuje. Na palubovce totiž Sokolovský zraje jako kvalitní archivní víno. Ročník 1977.

Autor: Kubelka Aleš
 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!