Vědci poprvé přesvědčivě dokázali, že lidská činnost má pozitivní vliv na stav tzv. ozónové díry. Plyne to z výsledků studie provedené Goddard Space Flight Center (GSFC).
Dřívější výzkumy se zabývaly především velikostí díry. Odborníci z GSFC se však nyní rozhodli analyzovat její chemické složení. Použili k tomu nástroj Microwave Limb Sounder, který se nachází na palubě družice Aura.
Tým se soustředil na kyselinu chlorovodíkovou, která vzniká, když chlór (pocházející převážně z již zakázaných chlorfluorovaných uhlovodíků, CFC) nejprve zničí téměř veškerý dostupný ozon a následně reaguje s metanem. Měření ukázala, že hladina chlóru se každoročně snižuje o cca 0,8 % a úbytek ozónu byl v Antarktidě v zimě o 20 % menší, než tomu bylo v roce 2005.
„Velmi jasně vidíme, že chlór z chlorfluorovaných uhlovodíků v ozónové díře klesá, v důsledku čehož dochází k menší depleci ozonu,“ konstatovala hlavní autorka studie Susan Strahan.
Připomeňme, že na eliminaci CFC se začalo pracovat přibližně dva roky po objevu ozónové díry – tedy v roce 1987, kdy zástupci některých států podepsali Montrealský protokol o látkách poškozujících ozónovou vrstvu Země. Později do zmíněného dokumentu byly přidány dodatky vedoucí k úplnému zastavení výroby inkriminovaných uhlovodíků. Podle Strahan je jisté, že právě tato opatření způsobila snížení úbytku ozonu, které společně se svými kolegy zaznamenala.
Chlorfluorované uhlovodíky ovšem mají životnost 50-100 let, což znamená, že v atmosféře vydrží hodně dlouhou dobu. Jak uvedla Anne Douglass z GSFC, ozónová díra (byť malá) by mohla teoreticky existovat ještě v letech 2060 či dokonce 2080.
