Fascinace dlouhým životem nebo rovnou nesmrtelností se táhne dějinami jako červená nit spojující krvavé rituály starověku, středověké hledače pramene života i současné biology. Vědci z University of Rochester objevili nové schopnosti genu produkujícího proteiny, které dokážou opravovat DNA.
Takzvaný sirtuin 6 neboli SIRT6 působí silněji v organismech, o kterých je známo, že žijí déle než člověk. Příkladem může být velryba grónská, která se průměrně dožívá dvou set let. Biologové jsou přesvědčeni, že našli další cíl omlazovacích terapií, nebo alespoň způsob prevence či oddálení vzniku chorob souvisejících se stárnutím.
Sám proces stárnutí je na biologické úrovni popisován jako kombinace postupného poškozování, lámání a opravování DNA. Chyby v opravách pak vedou k nedokonalému fungování organismu nebo přímo ke vzniku rakovinného bujení.
„Jednou z hlavních příčin úplného zlomení šroubovice je oxidační poškození, a vzhledem k tomu, že potřebujeme k životu kyslík, je toto poškození nevyhnutelné,“ vysvětlil jeden z výzkumníků Dirk Bohmann. Lékaři proto již dlouho pracují na hledání účinnějších způsobů opravy DNA, respektive jejího podpoření. SIRT6, který byl již dříve identifikován jako významný „opravář“ DNA, byl proto přirozeným cílem jejich zájmu.
Lékaři v nedávno publikované studii popsali působení proteinů, které produkoval gen v různých organismech o různé délce života – například myší (tři roky) a bobrů (až 32 let). Ukázalo se, že proteiny z obecně déle žijících organismů jsou „silnější“, respektive efektivnější. „Zdá se, že gen velmi dominantně ovlivňuje délku života daného jedince,“ dodal Bohmann.
Jeho tým identifikoval pět aminokyselin, jejichž přítomnost v molekule zvyšovala její účinnost. Lékaři myší a bobří proteiny podali octomilkám. Ty s bobří verzí žily déle než ty s myší verzí a déle než kontrolní vzorek. Také regenerace lidských buňek byla efektivnější, když přišly do kontaktu s „bobřími“ proteiny.
„I když je lidský SIRT6 optimalizován pro fungování v lidském těle, je nutné si uvědomit, že na Zemi jsou organismy, které žijí mnohem déle než člověk,“ upozornil další z výzkumníků Andrei Seluanov. Směr dalšího výzkumu je tedy podle něho zcela jasný.
