Arabský alchymista a toxikolog Ibn Wahshiyya už v devátém století našeho letopočtu spekuloval ve svých spisech o oblasti původu vysoké rostliny s charakteristickými listy a vůní, kterou lidé využívali jednak k výrobě vláken, jednak k navození jiných stavů mysli – konopí. Jeho odhad směřující do oblasti „Indie a dost možná Číny“ z roku 930 byl jedním z prvních, které ve světě archeobotaniky zazněly.
Výzkumníci z University of Vermont nyní tvrdí, že oblast původu magické rostliny určili „tak přesně, jak je to jen možné“, a to do oblasti Tibetské náhorní plošiny. „Navzdory historické literatuře, ale i četným studiím vzniklým v posledních třech desetiletích, klasifikace konopí a místa jeho původu nebyla prokazatelná,“ uvedl autor studie John McPartland v odborném časopisu Vegetation History and Archaeobotany.
Výzkum se nemohl opírat o dochované zkameněliny listů rostliny. McPartlandův tým se proto zaměřil na studium pylových zrn tohoto rostlinného rodu. Ze 155 analýz pylových fosílií napříč Asií vybral ty, které se týkaly konopí, a zasadil je do kontextu vývojových linií celého rodu a nynějšího vzhledu pylu. Největší potíže působilo riziko záměny pylu konopí s pylem chmele. Obě rostliny totiž zhruba před 28 miliony let vzešly ze stejného předka.
Vědci pak do geografického modelu zapracovali třeba četnost výskytu a rychlost pravděpodobného šíření pylu, ale také ráz prostředí, kterému rostlina dává přednost.
„Konopí vyhovuje step, otevřená oblast bez stromů. Proto považujeme výsledek naší studie, tedy severovýchodní oblast Tibetské náhorní plošiny, za nejpřesnější, jaký kdy botanici budou mít,“ napsali vědci. Uvedli také, že nejpravděpodobnější oblastí původu konopí jsou historické břehy jezera Kukunor alias Čching-chaj-chu. Je to největší bezodtoké horské jezero centrální Asie v čínské provincii Čching-chaj.
