Majestátně vysoké stromy tyčící se v řadě lesů a parků působí stabilně a neměnně. Botanici z University of British Columbia nicméně při výzkumu staletých smrků sitka v údolí Carmanah na ostrově Vancouver prokázali, že tyto stromy obsahují až sto tisíc genetických změn a mutací. Čím starší byl strom, tím více mutací jeho DNA obsahovala a tím více se lišila DNA v koruně stromu od DNA v patě kmene. Vědci objev popsali v časopise Evolution Letters.
Výzkum se týkal takzvaných somatických mutací, které nastávají v průběhu životního cyklu buňky a které lze do jisté míry považovat za reakci organizmu na okolí, ve kterém roste. „Našli jsme první důkaz tak extrémní genetické rozmanitosti, která se odehrává v nejvyšších stromech,“ popsala vedoucí výzkumu Sally Aitkenová. Vědci tak podle ní získali část odpovědí na otázky, které somatické mutace už delší dobu vyvolávaly. Odborníci věděli, že mutace u stromů nastávají, avšak neznali jejich četnost ani intenzitu, respektive jejich významnost.
Smrk sitka (na snímku) byl vybrán jako předmět případové studie proto, že je to nejvyšší druh stromu, který v oblasti severozápadní Kanady roste. Výzkum se týkal stromů od sedmdesáti metrů výše starých v průměru dvě stě let až pět set let.
„Nyní se zaměříme na identifikaci oněch genetických mutací, většina z nich bude patrně nedůležitá, bez vlivu na zdraví stromu. Očekáváme ale, že najdeme také ty závažnější,“ dodala Aitkenová s tím, že některé mutace mohou být zásadní také v souvislosti s genetickou rozmanitostí druhu. Mohou tedy mít evoluční význam například ve vztahu k adaptaci stromů na lokální klima, přítomnosti určitého druhu škůdce či „soužití“ stromu s místní faunou.
