Po svých šlape z Irska na Slovensko šestadvacetiletá Petra Janečková. A ne sama, společnost jí na zhruba třináct set kilometrů dlouhé pěší pouti dělá čtyřnohý řehtající krasavec Momo. Mapa a kompas je zavedly i na Klatovsko, kde se zastavili v Dolní Lhotě. „Koníka jsem si koupila v Irsku a nemám peníze na drahou přepravu. Tak si ho vedu domů pěšky,“ vysvětluje obyvatelka Bratislavy, která věří, že svým výšlapem alespoň trošku zpopulární léčbu koněm - hipoterapii.
Výdělek padl na koně
Petra Janečková vystudovala Farmaceutickou fakultu v Bratislavě. Ale od malička milovala koně, a tak hned po studiích tohoto obrovského koníčka spojila se zaměstnáním. Doma absolvovala kurz hipologa a hipoterapii se na Slovensku věnovala dva roky. Poté zamířila sbírat další zkušenosti v oboru na zelený ostrov v severozápadní Evropě - do Irska.
„V Irsku jsem byla rok. Za vydělané peníze jsem si koupila tohohle fešáka. Je to dvanáctiletý irský kůň,“ připomíná s láskyplným pohledem na svého Ira. „Je to velice hodný, klidný a spolehlivý koník. Prostě zlatíčko,“ tvrdí o Momovi. To, že nejkrásnější pohled je z koňského hřbetu, Petra Janečková ví. Ale svět si na své dobrodružné pouti ze sedla Moma neprohlíží. „Vždyť už toho nese dost. Stan, spacák, náhradní boty a další potřebné věci. Je to docela tíha a ještě aby vezl mě. To bych mu neudělala,“ říká.
Žádná navigace. Kompas
Ze západního pobřeží Irska vyrazila Petra Janečková po boku tmavého Moma začátkem května. „Po týdnu a sto padesáti kilometrech jsem měla jedenadvacetidenní nechtěnou přestávku v Dublinu,“ podotýká Slovenka. Dvojice se pak znovu vydala na cestu v prvních červnových dnech. Na trajektu zdolala slanou překážku a od chvíle, když znovu šlápla na pevninu na holandsko-německých hranicích, kráčí pěšky k domovu.
Německo opustila na Rozvadově a přes české Pošumaví míří na Slovensko. „Vyhýbáme se frekventovaným cestám i silnicím. Koníkovi se lépe šlape po přírodních cestách. Také občas zabloudíme, i když jdeme podle mapy a kompasu. Proto budeme mít v nohách a v kopytech asi o nějaký ten kilometr víc,“ prozrazuje Slovenka. „Na Vánoce ale chceme být doma,“ směje se a zároveň dodává, že do rodné Bratislavy by měla dorazit za pět týdnů.
Všude jsou hodní lidé
Dvojice putující z Irska na Slovensko se statečně vypořádává s nástrahami, které jim cesta připravuje. Pro strach prý mají uděláno. Čelí statečně rozmarům počasí, dešti i horku. Jí i nocují různě. „Koník se venku napije i napase, trávy je teď všude dost. Já jím podle možností. Nejsem náročná,“ tvrdí Petra Janečková. „Spím ve stanu, často mi ale střechu nad hlavou, vanu a postel poskytnou lidé.
Při shánění noclehu mi také pomáhají členové klatovského Rotary klubu,“ dodává koňařka, která se prý na své cestě ze zkušené setkala pouze s obrovskou dobrotou a ochotou lidí. „Teď třeba tady v Dolní Lhotě u Mileny Votýpkové a Jaroslava Nováka. Jsou to skvělí a velice milí lidé. Byla jsem u nich dva dny, poznala jsem jejich přátele koňáky a ještě mi naložili zásoby nejméně na tři dny. Bude se mi po nich stýskat. Určitě se k nim vrátím,“ tvrdí Petra Janečková, jejíž loučení v Dolní Lhotě se neobešlo bez slz.
