Zjištění by mohlo najít využití při zajištění energie k pohybu budoucích generací měkkých robotů.
Na sklonku roku 2015 nahrál ukrajinský youtuber na internet video, v němž hodil hydrogelové kuličky na rozžhavenou pánev. Video se stalo virálním a dodnes nasbíralo přes 1,1 milionu zhlédnutí. Jedním z diváků byl také expert na fyziku měkkých materiálů z Leiden University v Nizozemsku Scott Waitukaitis, kterého mimo jiné zaujalo to, že kuličky neustále poskakují, nikoli vtipné kvičivé zvuky, které vydávají.
Waitukaitis video replikoval v laboratorních podmínkách a za použití vysokorychlostní kamery detailně popsal. „Odhalili jsme nový fundamentální typ takzvaného Leidenfrostova jevu,“ vysvětlil ve studii, kterou publikoval v časopisu Nature Physics. Leidenfrostův jev nastává, když kapka tekutiny přijde do styku s plochou, která je mnohonásobně teplejší. Daná kapka se tak „vznáší“ na polštáři páry a chaoticky se pohybuje, než se zcela vypaří.
Specifika hydrogelu tento efekt mírně pozměnila: část kapaliny se při kontaktu s plochou stále odpařuje, vzniklá pára ale rozvibrovává membránu polymeru, který kuličku drží „pohromadě“. Tyto vibrace mají na svědomí onen vtipný kvičivý zvuk.
Odborný článek v angličtině si můžete přečíst zde >>>
Polymer však také zachycuje energii, kterou unikající pára kuličce předává a zajišťuje, že od povrchu neustále odskakuje, a to i více než tisíckrát, než dojde k jejímu zničení. „Leidenfrostův jev přeměnil hydrogelové kuličky v malý parní stroj, kde každá kulička byla palivem, válcem i pístem v jednom,“ dodal pro The Washington Post.
Jev by podle něj šlo využít při konstrukci měkkých robotů. Ty dosavadní jsou totiž buď závislé na permanentním připojení ke zdroji energie, nebo si musejí nést baterie. Leidenfrostův jev v podání rozžhaveného drátu obaleného v hydrogelu by tak mohl být cestou, jak zajistit energii pro určité typy pohybů.
