Věhlasné karlovarské obchody: cukrárna i zverimex

Sklo, porcelán, luxusní oblečení, šperky, sklo. Obchody v lázeňské části Karlových Varů se střídají ve stereotypním rytmu. Ne vždy ale byla tato část města doménou zahraničních turistů. Ještě před druhou světovou válkou tvořila Stará louka centrum města, které bylo plné krámků s ovocem, květinami nebo třeba obuví. Věhlasnou pekárnu a cukrárnu tady měl Rudolf Mannl, kterou s oblibou navštěvovali lidé z celých Karlových Varů. „Odhadujeme, že stála zhruba v polovině bloku dnešních lázeňských domů,“ říká karlovarský historik Jan Nedvěd. Podobně oblíbeným obchodem byly potraviny s cukrárnou vídeňského podnikatele Juliuse Meinla, na rohu Palachova nábřeží. „K Meinlovi“ si lidé chodili na kremrolích, salátech a jiných lahůdkách pochutnávat ještě po revoluci.
Zatímco původní centrum Karlových Varů se po válce přesunulo ze Staré louky do třídy T. G. Masaryka a přilehlých ulic, obchodní ráz tehdejší samostatné obce Rybáře zůstal i po válce stejný. Stejně jako tehdy, lemují Sokolovskou ulici krámky s oblečením, botami nebo pečivem, které si kupují místní lidé. Jediným rozdílem je, že spodní část jedné z hlavních karlovarských tříd, značně posunula nová bytová zástavba. Původní blok domů zničily spojenecké bomby v září 1944 a dubnu 1945. „Nynější podoba Sokolovské je výsledkem nadšeného budovatelského úsilí v poválečném období. Vzhledem k tomu, že komunisté nepodporovali drobné živnostníky, pravděpodobně nemysleli ani na to, aby s nějakými obchody v nových domech počítali,“ říká Nedvěd.
Pravou legendu mezi karlovarskými krámky ovšem představuje zverimex na konci Bulharské ulice, do kterého chodí zákazníci už několik desetiletí. Jedinou změnou je, že se přestěhoval o výlohu dál – do sousedního domu. Prakticky na stejném místě je tak dlouho, že se zařadil mezi orientační body, podle kterých lidé navigují své kamarády ke správnému cíli.