Před více než třiceti lety začal Milan Halousek z Pardubic sbírat podpisy sportovců a herců. A pak si u svých kolegůsběratelů všiml krásných velkých fotografi í amerických astronautů.
„Byly to chlouby jejich sbírek. Napsal jsem proto dopis do výcvikového střediska amerických astronautů v Houstonu a zkusil požádat některé ze známých astronautů o autogram. A ono to vyšlo,“ vzpomíná na počátky svého sběratelského nadšení Halousek, který pracuje v České kosmické kanceláři.
Za několik měsíců objevil ve schránce velkou obálku s logem Amerického úřadu pro letectví a vesmír NASA a uvnitř podepsanou fotografi i. Dnes už si Halousek ani nedokáže vzpomenout, čí podpis tehdy v obálce našel. Každopádně ho to ale povzbudilo tak, že to zkusil znovu. Dnes má na svém kontě téměř kompletní sbírku podpisů všech lidí, kteří se kdy podívali do vesmíru.
poty?
Kolik podpisů kosmonautů máte a kolik vám chybí?
Do vesmíru letělo do dnešního dne 522 lidí, z toho pětapadesát žen. Ve sbírce mně chybí podpisy sedmapadesáti z nich, takže podpisy mám od 465. Celkem mám ve sbírce přibližně 2800 podpisů od astronautů a kosmonautů z celého světa.
Ale to je mnohem víc, než kolik jich ve vesmíru bylo. Jak je to možné?
Od většiny z nich mám podpisů více. Kromě podepsané portrétní fotografi e mám třeba i snímek celé posádky, záběry z výcviku nebo z osobních setkání. Ty jsou pro mě jednoznačně nejvzácnější. Samozřejmě mám i řadu podpisů zatím jediného československého kosmonauta Vladimíra Remka.
Jakých dalších podpisů si nejvíc vážíte?
Mám ve své sbírce podpis prvního kosmonauta světa Jurije Gagarina i prvního člověka, jehož noha se dotkla povrchu Měsíce, Neila Armstronga. Na ty jsem samozřejmě moc pyšný.
Občas používáte slovo astronaut, jindy kosmonaut, jaký je v tom rozdíl?
Označení astronaut se používá u lidí, kteří se do vesmíru podívali v kabině americké kosmické lodi nebo raketoplánu. Kosmonaut do vesmíru letěl v kabině kosmické lodi Ruska, respektive předtím Sovětského svazu. Ale významově to je stejné.
S kolika kosmonauty a astronauty jste se setkal osobně?
Při cestách za kosmonautikou po Evropě jsem měl možnost potkat se s téměř dvěma sty kosmonautů a astronautů. Pro sběratele je vždy velký zážitek požádat osobně o autogram, potřást si rukou s člověkem, který měl to štěstí, že viděl naši Zemi z vesmíru, vyfotografovat se spolu s ním.
Například s kým?
Po Měsíci se v letech 1969 až 1972 procházelo pouze dvanáct pozemššanů. Měl jsem to štěstí, že jsem se osobně setkal s pěti z nich. Ruku jsem si a vyfotografoval se s Charlesem Dukem z Apolla 16, s Eugenem Cernanem a Harrisonem Schmittem z Apolla 17. K Jamesi Irwinovi z Apolla 15 a Johnu Youngovi z Apolla 16 jsem se nedostal tak blízko, abychom si podali ruku, kolem bylo příliš mnoho lidí. Ale byl jsem velice blízko nich a o něco později získal i jejich autogram.
Máte i nějakou neobvyklou historku ze setkání s kosmonauty a astronauty?
Každé takovéto setkání je zážitkem samo o sobě. Ale pár si jich budu pamatovat navždy.
Která to jsou?
S nejzkušenějším ruským kosmonautem Sergejem Krikaljovem jsem v lese sbíral borůvky. Velitelka amerického raketoplánu Pamela Melroyová mně při setkání v Římě servírovala na talíř zeleninový salát a já jí na oplátku kuřecí steak. S ruským kosmonautem Alexejem Leonovem, prvním člověkem, který vystoupil do volného kosmu, jsme řešili, jestli je lepší české pivo, nebo moravské víno.
Člověk by čekal konverzaci na jiné téma.
Takovýchto zážitků bylo mnoho, ale vždy bylo hlavní to, že jsem se setkal s člověkem, který ve svém životě něco opravdu velkého dokázal!
Kam si sběratel píše o podpis astronautů a kosmonautů?
Žádost se posílá převážně na jejich pracovní adresy, což je ve Spojených státech amerických Centrum NASA v Houstonu, v Rusku Výcvikové středisko Jurije Gagarina ve Hvězdném městečku u Moskvy. Tam již zajistí předání žádosti do správných rukou a zprostředkují i odeslání odpovědi zpět.
Dojde odpověď vždycky?
Pokud chce kosmonaut odpovědět. Není to samozřejmost. Když se sběrateli vrátí jedna úspěšná odpověď z deseti odeslaných žádostí, tak už to je důvod k radosti.
Vlastníte i bohatou sbírku modelů kosmické techniky.
Jen modelů amerických raketoplánů vlastním přes čtyřicet. Mám třeba skoro metr dlouhý model z lega i centimetrový odznak do klopy. Ten je osobním darem od jednoho amerického astronauta, který ho měl s sebou ve vesmíru. Mám i mnoho knížek s tematikou cestování do vesmíru.
Svěřil jste se, že sbíráte i odznaky a nášivky s logy jednotlivých expedic. Jaké další kuriozity máte?
Třeba plastový sáček s práškem, ze kterého si kosmonauti ve vesmíru mohli připravit džus. Nebo pytlík s kouskem chleba, který se peče v malinkých kostičkách, aby při jeho kousání nevznikaly drobky.
Sběratelství podpisů kosmonautů a astronautů vás vlastně dovedlo k současné profesi.
Ano. Vadilo mně, že o těchto lidech skoro nic nevím. Informací o kosmonautech, jejich vesmírných misích a dalších životopisných dat bylo zoufale málo. Internet neexistoval. Jedinou možností bylo studium brožur s názvem Dokumentační přehledy České tiskové kanceláře.
Ale tam jste asi všechny odpovědi na vaše otázky nenašel…
Začal jsem shánět, tehdy především v knihovnách, knížky o kosmonautice. Časem jsem se dostal k odborným informacím o vesmírné technice, expedicích i jejich členech. Zjišťoval jsem, že kosmonautika je úžasný obor plný dobrodružství. Její výsledky využívá každý z nás ve svém běžném životě, aniž si to často vůbec uvědomuje.
Dnes vás koníček i živí. Co máte na starosti jako vedoucí odboru vzdělávání České kosmické kanceláře?
Mým úkolem je hledat a podporovat v České republice mladé zájemce o kosmonautiku. Ukazovat jim možnosti zapojení do mezinárodních studentských soutěží a programů nebo těm starším pomáhat třeba i s vědeckým a profesionálním uplatněním v kosmickém průmyslu a vědě.
Je u nás takových zájemců hodně?
Moc mě těší, že máme docela dost nadšených a odborně velmi kvalitně připravených středoškolských i vysokoškolských studentů, kteří se neztratí v evropských ani celosvětových kosmických projektech.
Mají Češi vůbec šanci, aby se skrz nějaký vesmírný programu podívali do kosmu?
V blízké době je to dost nepravděpodobné. Český občan se může přihlásit do konkurzu na nové evropské kosmonauty, až ho Evropská kosmická kancelář ESA vyhlásí. Ale to bude až za několik roků. Momentálně má kosmonautů dostatek.
Pořádáte exkurze do výcvikových středisek?
Ne. Ale například díky studentské vědomostní soutěži Expedice Mars, kterou pomáhám organizovat, se každoročně podívá dvanáct českých a slovenských studentů do výcvikového střediska pro mladé kosmonauty v Belgii. Vyzkouší si tam řadu trenažérů, na kterých trénují i skuteční astronauti před svým letem do vesmíru.
Do kosmu se podíval i český krteček, máte i na tom zásluhu?
Byl jsem jedním ze tří lidí, kteří projekt Do kosmu s Krtkem organizačně v České republice zajišťovali. Přes půl roku jsme připravovali přednášky a besedy na školách, návštěvu astronauta Andrewa Feustela s manželkou a syny v České republice letos v srpnu a jeho setkání s několika tisíci příznivci v Praze, Pardubicích, Brně a dalších českých městech.
Jak na to vzpomínáte?
Byla to spousta úžasných setkání především s dětmi, ale i se Zdeňkem Milerem a samozřejmě s astronautem Andrewem Feustelem. Jako správný sběratel jsem od Andrewa získal do sbírky celou řadu podepsaných fotografií a dalších materiálů.
Jste i předsedou Astronautické sekce České astronomické společnosti, čím se zabývá?
Účastníme se především akcí organizovaných Českou astronomickou společností a, jak rád říkám, „pašujeme“ astronomům do jejich romantického koukání na hvězdičky i trochu té techniky v podobě kosmonautiky.
Jak moc spolu vůbec souvisí astronomie a kosmonautika?
Mají toho hodně společného. Obě vědy se doplňují a potřebují. Bez znalostí astronomie by kosmické sondy ve vesmíru těžko nacházely správný směr a bez kosmonautiky by zase astronomové neměli například miliony snímků z Hubbleova dalekohledu.
Nesnil jste o tom, že byste se proletěl vesmírem?
Spíše ne. Do kabiny ruského Sojuzu bych se nevešel. Kosmonauti mají limity na výšku a váhu, které já výrazně překračuji, tedy především v té váze. A americké raketoplány, kam bych se asi vešel, už nelétají. Nikdy jsem neměl ambici stát se pilotem nebo kosmonautem. Jsem asi pouze obyčejný pozemšťan.
KDO JE MILAN HALOUSEK
* Narodil se v roce 1961
v Pardubicích, kde dodnes žije.
* Vystudoval Střední průmyslovou školu elektrotechnickou v Pardubicích.
* Kolem roku 1980 začíná sbírat autogramy slavných osobností, postupně k nim přidává i podpisy kosmonautů a astronautů.
* Od roku 2004 je předsedou Astronautické sekce České společnosti astronomické.
* Od roku 2006 pracuje jako vedoucí sekce vzdělávání České kosmické kanceláře.
* Je organizátorem největšího středoevropského setkání zájemců o kosmonautiku v Pardubicích a Lázních Bohdaneč s názvem Kosmos-news Party.
* Do Pardubic přivezl amerického astronauta Andrewa Feustelai s českým krtečkem, ruského kosmonauta Viktora Savinycha a amerického astronauta Jima Vosse, prvního německého kosmonauta Sigmunda Jahna a několikrát Vladimíra Remka.
