Venku je -20°C. Před noclehárnou čeká na postel i bývalý učitel | E15.cz

Venku je -20°C. Před noclehárnou čeká na postel i bývalý učitel

Redaktorka Sedmičky strávila několik hodin mrazivého večera mezi bezdomovci.

Noclehárna olomoucké Charity se obvykle otevírá v šest hodin večer. V úterý 26. ledna je to ale jinak. Silné mrazy změnily provozní dobu a lidé z ulice tak mohou přijít do tepla už o hodinu dříve. Vítají to, protože v noci má být dvacet stupňů pod nulou. K dispozici mají šestnáct lůžek, zájemců však v mrazivých dnech bývá víc. Stejné je to i dnes a někteří tak pro jistotu čekají u dveří už od čtyř.

„Chci si vybrat dobrou postel. A byl bych rád, kdybych spal na stejném místě jako obvykle,“ vysvětluje bezdomovec Zdeněk, který v noclehárně ve Wurmově ulici přespává poslední dva týdny. Rozpadla se mu rodina a na ulici už je šestým rokem. Snaží se, aby přes noc nikdy nezůstal venku. Většinou střídá azylové domy, zná i ty pražské nebo brněnské. Při rozhovoru překvapuje svými znalostmi, rozhledem i sečtělostí. „Jsem bývalý učitel,“ poznamenává tiše.

Kamarád umrzl

O kousek dál čeká ve frontě na místo v noclehárně bezdomovec Jiří. Většinou nocuje venku, někdy se schová na nádraží nebo v supermarketu. Teploty hluboko pod bodem mrazu ho ale přinutily vyhledat pomoc. „Bojím se, že bych na ulici tuhle noc nepřežil,“ říká Jiří.

Venku však zůstali někteří jeho známí. Optimismus mu nedodá ani debata, která se vzápětí rozproudí mezi ostatními. Mluví o pětapadesátiletém muži, který umrzl 24. ledna u silnice mezi Olomoucí a Neředínem. Jen jeden muž se do hovoru nezapojuje. Většině slov totiž nerozumí, je z Rumunska.

Postel? To je výhra

Do bezpečí azylového domu se uchýlil i slovenský dělník s kamarádem. Také oni se řadí do fronty a čekají, až se dveře noclehárny otevřou. V ruce drží jen igelitku. „Teď sem chodí hodně lidí, je lepší přijít včas. Když se postele zaplní, můžete přespat na židli nebo na zemi, ale postel je samozřejmě výhra,“ říká asi padesátiletý muž.

Nejdřív s kamarádem pracoval na stavbách v Praze, potom se přesunuli do Olomouce. Opravovali chodníky a silnice. Zima i málo zakázek stavebních firem je ale o práci připravily. „Čekáme na jaro, snad se to zlepší. Začneme vydělávat a budeme mít peníze aspoň na normální ubytovnu,“ věří dělník.
Další muži ve frontě většinou mlčí, pokašlávají, z jednoho je trochu cítit alkohol. Žádný z nich ale není opilý. Alkohol by jim totiž cestu do tepla znemožnil. Zakázané jsou také zbraně a nože. Noc tu stojí dvacet korun, tři dny je ovšem možné zůstat i na dluh. „Občas řešíme konflikty, většinou jde jen o slovní výhružky. Někdy ale musíme klienta vyhodit, nejčastěji právě kvůli alkoholu,“ říká sociální pracovník Marek Grunt, který má právě noční službu.

Noclehárna se za večer postupně plní. Přicházejí pravidelní hosté i ti, kteří jinak většinu roku zůstávají venku. A udělali dobře. V noci i ve středu ráno 27. ledna ukazují teploměry v Olomouci kolem třiadvaceti stupňů pod nulou. Většina bezdomovců se proto dopoledne přesune za teplem a jídlem do denního centra. Mohou se tam osprchovat, najíst nebo zajít k lékaři.

Sociální pracovníci odhadují, že lidí bez domova je v Olomouci až šest set. „Mnoho z těch, kteří spadnou na společenské dno, se z něj už nedostane. To jsou naši dlouhodobí klienti. Přibývá ale hodně nových lidí, kteří se ocitají v extrémní situaci a postupně se propadají hlouběji a hlouběji,“ podotýká vedoucí Střediska Samaritán Petr Prinz.

Ve městě fungují dva azylové domy pro zhruba stovku lidí. Stále navíc chybí noclehárna pro ženy. Původně ji chtěla otevřít charita ve Wurmově ulici začátkem roku, termín se však posunuje. „Opravy bohužel nejdou tak rychle, jak jsme předpokládali. Noclehárna s osmi lůžky by měla být hotová na přelomu února a března,“ říká Prinz.

Pomáháte bezdomovcům? Má to podle vás smysl?

 
Newsletter
Využijte služby
zasílání zpráv do vaší
e-mailové schránky!