Věra Lánská vyučuje na katedře cizích jazyků Obchodně podnikatelské fakulty v Karviné. Na studijním pobytu na Martiniku poznávala zvyky tamních obyvatel, místní kuchyni i přírodu. Vrátila se se spoustou nádherných zážitků, překvapivých zjištění a také pocitem, že Martinik připomíná opravdový ráj.
„Je to francouzský zámořský ostrov patřící k Francii. Leží v Karibském moři a je to opravdu krásná země. Jela jsem tam nejen poznávat krásy této země, ale především přednášet místním studentům,“ říká na úvod Věra Lánská.
Když na Martinik přijela poprvé, ubytovala se na farmě, kde se mimo jiné pěstuje několik druhů salátů, vše bez použití chemických přípravků.
„Hned ze začátku mě překvapilo, jak krátký je v tropickém pásmu den. Slunce tu vychází každý den, bez ohledu na roční období o půl sedmé ráno a zapadá už v šest hodin a dvacet minut odpoledne. Jak mi ale v zápětí došlo, západem Slunce nic nekončí, naopak začíná noční život. Děti běhají venku, závodí na kánoích a dospělí se třeba dívají na televizi,“ popisuje Lánská.
Na Martiniku Česko znají
Podle Věry Lánské ví o České republice na Martiniku více než v metropoli, jak Martiničané říkají Francii. „Možná je to právě tím, že více sledují televizi. Lidé se mě na ostrově ptali například na naše sportovce,“ dodává Lánská. Na Martiniku žijí především Kreolci. „Z devadesáti procent tu žijí černoši. Právě díky lidem se chci na tento ostrov stále vracet. Jsou velmi milí. Některé starosti, které musíme řešit u nás, oni nemají. Myslím tím třeba přípravy na zimu. V tropickém pásmu se totiž střídá jen období dešťů a sucha,“ pokračuje Věra Lánská.
Kuře, ryby a ovoce
Na Martiniku se často jí to, co roste kolem na stromech. Nechybí ale ani kuřecí maso nebo ryby. „Na jednom z obědů se třeba podávalo kuře Kolombo, které se připravuje opravdu se spoustou koření. Na stole tu nesmí chybět gratinované banány. To je zase něco jako naše žemlovka, akorát místo rohlíků je tam právě toto tropické ovoce. I když to tak úplně nevypadá, místní kuchyně je velmi tučná. Banány se tu třeba ještě polévají kokosovým mlékem. Právě proto jsou tu ženy sice při těle, přesto krásné,“ usmívá se Lánská. Zajímavá byla i reakce hostitelů, když poprvé viděli moučkový cukr. „Používají jen třtinový. Já s sebou měla ale ten náš bílý, navíc moučkový, tak jsem ho manželům, u kterých jsem na farmě bydlela, ukázala. Nikdy před tím ho neviděli ani neochutnali,“ vypráví Věra Lánská.
Do Karviné v žabkách
Studijní pobyt sblížil vyučující z Karviné s jejími hostiteli na Martiniku natolik, že se vydali naopak oni do Karviné. „Na Martiniku neví, co to jsou ponožky, proto jsem jim několik párů připravila. Doma mají průměrně osmadvacet stupňů, takže jsem nečekala, že by přijeli ve sněhulích a hrubých svetrech, přesto mě žabky na jejich nohou tak trochu zarazily. Venku totiž bylo deset stupňů nad nulou. Jak jsem řekla, ponožky byly nachystané, takže nakonec nikomu chodidla nemrzla,“ vzpomíná Věra Lánská.
Přátelům z francouzkého ostrova také připravila přehlídku českých jídel „Nejvíc byli zaskočeni, když jsem jim naservírovala kachnu se zelím a knedlíkem. Ani bramborové placky neznali, přesto jim jídlo chutnalo,“ vypráví Lánská.
„Na Martiniku jsem slíbila, že budu krásu ostrova i obyvatel šířit, jak budu moci. Proto o něm přednáším a promítám filmy. Martinik je podle mě opravdu rájem na Zemi,“ dodává na závěr Věra Lánská.
