Věřím, že se manžel z kómatu jednoho dne probudí, říká žena | E15.cz

Věřím, že se manžel z kómatu jednoho dne probudí, říká žena

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Hana Trbolová se stará o manžela, který má po úrazu poškozený mozek. Po sedmi letech vysoudila odškodné.

Platón kdysi řekl: „Když se staráme o štěstí jiných, nacházíme své vlastní.“ Život Hany Trbolové z Moravského Písku na Hodonínsku této větě odpovídá jen z poloviny. Už téměř sedm let pečuje o svého manžela, který má po úrazu těžce poškozený mozek a je v kómatu. Štěstí však zatím nenašla, i když stále doufá, že se jí to jednou podaří.

„Brečím, pořád brečím. Vlastně není den, kdy bych nebrečela. Je to neštěstí, můj život přestává mít smysl. Ale snažím se, abych neztrácela víru v to, že se to jednou zlepší,“ říká žena, která tráví dlouhé dny jen mezi zdmi svého domu.

Její muž, osmapadesátiletý Antonín Trbola, není schopen plnohodnotného života. Za vše může nehoda z 14. srpna roku 2003, kdy ho při práci na kanalizační přípojce zasypala téměř metrová vrstva hlíny. Otec tří dětí a zaměstnanec firmy Slokov zůstal půl hodiny bez vzduchu.

Od té doby v podstatě nežije, ale přežívá. Výživu dostává s pomocí hadiček, potřebuje neustálou čtyřiadvacetihodinovou péči. „Byla jsem u toho, když ho vytahovali. Asi každý si dokáže představit, jak moc těžká to byla situace. Když byl v nemocnici, lékaři mi řekli, že mi do tří měsíců umře. Kvůli tomu, jak moc má poškozený mozek,“ vrací se Trbolová ke zlomovému okamžiku svého i manželova života.

Svého muže musí několikrát denně obracet, aby neměl proleženiny. Při koupání jí vždy někdo musí asistovat, protože manžela sama nezvedne. „Všechno ale zvládám, dělám to pro něj z lásky. Jsem pořád v permanenci, moc hodin nenaspím,“ líčí Trbolová. Vlastně posledních sedm let zcela obětovala péči o manžela. Vzdala se i práce v kuchyni. „Není čas. Pro manžela dělám maximum. Každý den mu čtu, pouštím vážnou hudbu nebo Beatles, které měl tak rád,“ vypráví žena.

Miliony od firmy

Teprve po sedmi letech, na konci letošního března, se Trbolová dočkala odškodnění od manželova bývalého zaměstnavatele. Na firmě Slokov vysoudila čtyři miliony korun. „Šest set tisíc jsem dostala už v minulosti. Koupila jsem za ně nezbytné věci, abych manžela udržela při životě. Teď mu teprve můžu koupit speciální vozík, abych s ním mohla i ven,“ plánuje Trbolová.

Při vyšetřování tragédie se ukázalo, že firma nedbala na bezpečnost práce. Spolumajitel Slokovu Dušan Blahula mladší dostal za ublížení na zdraví, kvůli němuž je Antonín Trbola připoután na lůžku, tříletou podmínku.

„Nechtěla jsem, aby někoho věznili. To by mi muže nevrátilo. Nejvíce mě zklamalo, že se mi přišli omluvit až půl roku po úrazu. A to ještě na rady právníka,“ popisuje své zklamání žena, která se původně nechtěla ani soudit. Ze začátku navrhovala mimosoudní dohodu. „Požadovala jsem dva a půl milionu. Hned to odmítli, přitom jsou to lidi, kteří mají obrovské majetky,“ vysvětluje Trbolová.

Peníze z odškodného jí trochu ulehčí život. Manžela si v každém případě chce nechat doma. „Do nemocnice ho nedám. Zároveň to ale znamená, že si nemůžu dojít ani na poštu. Co kdyby se začal dusit? Naštěstí mám dceru, která je záchranářka,“ říká žena, která si občas musí zaplatit pomoc zdravotnice.

I když to podle lékařů není příliš pravděpodobné, Trbolová stále věří, že se její manžel jednoho dne probudí a všechno bude jako dřív. „Je jen uvězněný ve vlastním těle. Nevěřím, že by mě nevnímal. Poznám mu na očích, jakou má náladu. Klidně může žít ještě dvacet let. Nemůže to tak být donekonečna. V mozku se přece může něco změnit a on bude zase se mnou,“ doufá Trbolová, která se zároveň stará o matku s Alzheimerovou nemocí.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video