Český projekt na průzkum vesmíru si neklade za cíl vysílat na zemský orbit červené kabriolety jako Elon Musk, ani obrovské rakety jako největší vládní agentury. Přesto si čeští vědci za posledních 40 let připsali hned několik úspěchů. Celkem se totiž do vesmíru dostalo osm českých družic.
Jedním z nejvýznamnějších českých kosmických úspěchů byl program Magion. Jeho název vychází z cílů mise, tedy výzkumu magnetického pole a ionosféry, zabýval se však i zkoumáním plazmatu. Program vznikl pod křídly mezinárodní organizace Interkosmos, která zaštiťovala vesmírné expedice v zemích východního bloku.
Mise Magion sestávala z pěti vyslaných družic vyrobených v tehdejších Československu, ta první opustila sovětský kosmodrom Pleseck na severu Ruska 24. října 1978. Do vesmíru letěla společně s mateřskou družicí Interkosmos-18 na raketě Kosmos-3M. První družice Magion vážila patnáct kilogramů a měla tvar kvádru s rozměry 30x15x16 centimetrů. Plochy kvádru pokrývaly solární panely a antény zajišťující komunikaci se Zemí. Vědecká výbava sestávala z Geigerova–Müllerova detektoru, který zkoumá ionizující záření, a měřiče nízkofrekvenčního elektromagnetického pole. Svou misi ukončila Magion 1 po necelých třech letech, kdy shořela v atmosféře.
Další generace družice Magion se představily v novém designu, který byl místo kvádru spíše kulovitý. Druhá družice na raketě Cyklon 3 vzlétla 28. září 1989 rovněž z kosmodromu Pleseck, po vynesení do vesmíru se však neotevřely všechny solární panely, družice tedy přestala vysílat.
Magion 3 vzlétl na konci roku 1991, vysílat přestal po necelém roce a v současnosti je stále na oběžné dráze. Magion 4 byl vypuštěn v roce 1995 a vysílal dva roky, poslední družicí programu byla zatím družice Magion 5. Ta krátce po startu nevykazovala známky života, došlo k vybití akumulátorů a nefungovaly solární panely pro napájení. Po 20 měsících nečinnosti v roce 1998 však sonda začala data vysílat, a to až do roku 2002.
Klíčovou roli v misi Magion hrála česká observatoř Panská Ves na Českolipsku. Areál zde vznikl krátce po druhé světové válce a z amatérského pracoviště se brzy stal vědecký projekt zabývající se výzkumem ionosféry. V roce 1957 se zde rovněž podařilo zachytit signál ruské družice Sputnik 1. V současnosti observatoř spolupracuje například s NASA na výzkumu radiačních prstenců v okolí Země.
Problémový MACEK
K další cestě do vesmíru přistoupili čeští vědci v rámci Astronomického ústavu Akademie věd. Projekt nazvaný MIMOSA měl za cíl výzkum atmosféry a negravitačních zrychlení pomocí mikroakcelerometru českého původu se jménem MACEK. Ten už byl v roce 1996 přítomný na palubě amerického raketoplánu Atlantis v roce 1996, v průběhu mise MIMOSA o sedm let později se tak nepředpokládaly potíže. Ty však nastaly hned několik dní po startu, když mikroakcelerometr nefungoval správně. Se sondou o průměru 57 centimetrů tak sice bylo možné navázat spojení, nedodávala však potřebná data. V prosinci roku 2011 se zřítila do Atlantského oceánu. Projekt vyšel na 57 milionů korun, ale 25 milionů za start zaplatilo Rusko v rámci splacení dluhů.
Posledním vesmírným projektem české vědy byla mise družice VZLUSat-1, kterou sestrojil Výzkumný a zkušební letecký ústav ve spolupráci s univerzitami i firmami. Se svou hmotností dvou kilogramů a rozměry 20x10x10 centimetrů se družice řadí do kategorie takzvaných nanodružic. Jedním z jejích cílů je například měření koncentrace kyslíku v atmosféře. Do vesmíru se vznesla 23. června loňského roku, data přijímají pracovníci v areálu Západočeské univerzity v Plzni.
