Takzvaný fashion week může probíhat v podstatě kdekoliv. Jedná se o veletrh, kde návrháři a značky prezentují nové kolekce, a to se sezonním předstihem, takže kolekce na jaro se představují v zimě, a naopak. Na módní týdny se totiž sjíždějí nákupčí z obchodů, jejichž objednávky se realizují právě těch několik měsíců.
Nejdůležitější jsou fashion weeky v Londýně, Miláně, Paříži a New Yorku. Za ně se v posledních letech dostalo Tokio, Istanbul a Berlín, zajímavá je nyní i Austrálie. Tyto akce jsou ale pro veřejnost uzavřené, protože do sálů se vejdou jenom módní odborníci.
V Česku rozhodně nemůžeme počítat ani se zájmem důležitých světových médií, ani s tím, že bychom zasáhli do diktátu trendů. Naši návrháři tvoří své kolekce bez předstihu, zimu v zimě, jaro na jaře. Klienti jsou zvyklí koupit si oblečení hned, větší objednávky u českého designéra žádný obchodník nedělá.
Přesto máme fashion week. Ba ne! Máme dokonce tři. Dál bude nicméně řeč jen o dvou samostatných. Třetí pořádá pod svou hlavičkou známý festival Designblok a prezentuje zejména tvorbu Vysoké školy uměleckoprůmyslové v Praze a zavedené české návrháře.
Ohňostroj marnosti
Samostatně fungují Mercedes-Benz Prague Fashion Weekend a ex-Prague Fashion Week, původně Dreft Fashion Week, kterému soud v září, zrovna v době jeho konání, zakázal název Prague Fashion Week používat. Je to docela taškařice. „Prague Fashion Week“ vznikl po oddělení od zmiňovaného festivalu Designblok v roce 2012 a po sponzorovi byl nazván „Dreft Fashion Week“. Prezentoval se jako světová akce, přestože se zahraničním vzorům nemohl rovnat. Na přehlídkách bylo poloprázdno a jediné, co rezonovalo bulvárem, byly protokoly módní policie z večírků.
Letos se akce vrátila pod novým názvem Prague Fashion Week. Ten však má od roku 2002 zaregistrován někdo jiný, konkrétně organizátoři veletrhu, který sice v roce 2007 zkrachoval, nyní však spolu s týmem konkurenčního „Prague Fashion Weekendu“ podali na Dreft Fashion Week žalobu. Tolik ke vzniklé kauze.
Letos na (Prague) Fashion Weeku proběhlo 17 přehlídek jak českých návrhářů, tak zahraničních konfekčních značek, přičemž nových, dříve neviděných kolekcí bylo asi tak pět. Váha akce opět spočívala ve večírcích. Ano, pro propagaci události i designérů jsou tyto doprovodné akce nezbytné, ale jen pokud představují doplněk k novému oblečení.
Na (Prague) Fashion Weeku se prezentovaly butiky zavedených návrhářek se stálou klientelou (Klára Nademlýnská, Tatiana Kovaříková nebo Ivana Mentlová), ale s ukázkou začínajících českých tvůrců to bylo slabší. Proběhl i „britský den“, jehož nejzajímavějším bodem byla diskuse na britském velvyslanectví, kam přijela architektka Eva Jiřičná. Její vtipné vyprávění ozvláštnilo jinak nepříliš zajímavé řeči o malém sebevědomí českých žen a nevkusu na ulicích. Akci zakončila světová premiéra kolekce luxusního spodního prádla La Perla, jejíž show sice mohla být zážitkem, nicméně na českém fashion weeku má sloužit jako ozvláštnění, nikoliv zlatý hřeb.
Malé, ale naše
Prague Fashion Weekend začal v současné podobě fungovat v roce 2012, letos uvedl přehlídky v bílém stanu, typickým pro řadu zahraničních fashion weeků. Oproti konkurenci Prague Fashion Weekend pokulhává v sebepropagaci, ale zato má vizi: ukázat České republice české návrháře. Do čtyřdenního programu se jich podařilo vtěsnat pětatřicet. A k nim navíc čtrnáct mladých talentů bojujících v soutěži Start Up, pět zahraničních designérů plus delegaci z Malajsie, dva pražské butiky se zahraniční módou a dvě cizí konfekce.
Designéry pro akci vybírá její kreativní ředitelka Olo Křížová. Povedlo se jí složit program tak, aby obsáhl celou škálu chutí a vkusu. Do maratonu zahrnula i usedlejší české designérky, které sice pro mladou generaci můžou reprezentovat módní peklíčko, svou klientelu ale prostě mají.
Pravda, ten den, kdy přišly na řadu návrhářky jako Martina Navařilová, Ivana Follová nebo značka Jaroslava, mě napadlo, že tohle je proti zahraničním akcím absolutní propadák. Ale pak jsem si řekla, že Weekend nemusí být světový. Prvním cílem jakékoliv české módní akce musí zůstat, aby k původní domácí módě přilákala pozornost širších vrstev. I proto je tak důležité, aby pražský módní týden byl co nejotevřenější. Nakonec, stejným směrem se vyvíjí i Fashion Week v Londýně, který pomalu, ale jistě také otevírá své brány laické veřejnosti.
Autorka je módní redaktorka Iconiq.cz a pořadu Modeschau Radia Wave
