Vila měla připomínat domy u moře | E15.cz

Vila měla připomínat domy u moře

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn

První ministr zahraničních věcí a pozdější druhý československý prezident Edvard Beneš si vybral pro letní sídlo pahorek v Sezimově Ústí. Na vile se podepsaly zásahy nacistů i komunistů. Dnes je v původním stavu.

„Tady to bude,“ líčila Hana Benešová slova manžela, když objevil místo pro jejich vilu. Výběr nebyl úplně náhodný. Hana Benešová prožila v Táboře část svého dětství a prezidentův bratr Bedřich vlastnil Mlýn Soukeník.
Karel Čapek v Lidových novinách roku 1936 o Benešovi napsal, že opravdu doma a ve svém je na venkovském sídle v Sezimově Ústí, které mu připomínalo domy někde u Středozemního moře. „Beneš si vilu skutečně představoval jako venkovské stavení z jihu Francie. Chtěl v něm mít plno slunce,“ říká historik Michal Kolář.

Všude muselo být slunce

Projekt vily zadal Beneš architektovi Petru Kropáčkovi, který též krátce působil v Bolívii a Argentině, kde navrhl domy pro plantážní dělníky. Možná právě proto mohl lépe splnit Benešovy požadavky na čistý a jednoduchý styl vily. Když přinesl první návrhy, Beneš návštěvu hned okomentoval. „Tak jsem dnes prožil první konferenci, při které jsem nepromluvil ani slova a se vším souhlasil,“ pronesl Beneš.
Další schůzky se ale bez zásadních připomínek neobešly. Když sám život ve vile ukázal, že něco mělo být jinak, neváhal Beneš přestavovat. „Přání mít slunce ve všech místnostech nakonec odhalilo i svou stinnou stránku. Některé se totiž za letních měsíců nedaly obývat, jaké v nich bylo horko. Proto na jihozápadním průčelí přibyla konstrukce s výsuvnou venkovní markýzou. Chránila před sluncem terasu i jídelnu,“ vysvětluje Kolář. V roce 1937 Benešovi chtěli vilu dostavět. Markýzu nahradila obloučkovitá lodžie a na severozápadním průčelí vznikl úplně nový trakt s klenutými pilíři.
Nábytek ve vile zařizovala Hana Benešová. Nechyběly ani dary od zahraničních státníků. Například perský koberec věnoval šáh Muhammad Rezá Pahlaví.

Edvard Beneš: Dramatické okamžiky druhého prezidenta ČSR. Více čtěte zde >>>

Do domu přes zahradu

„Velikým koníčkem Benešových bylo zahradničení. Vždycky když přijeli do Sezimova Ústí, šli se podívat, co kde vyrostlo nového,“ líčí zálibu Benešových Kolář. V roce 1938 musel Edward Beneš abdikovat a později před Němci emigrovat do Velké Británie. Před odjezdem ještě stačil schovat některé cennosti. „Například socha husitského bojovníka, koberce a lustry skončily zazděné v garáži pod správní vilou. Později mu odbojáři zaslali zprávu, jak jsou Němci nadšení z kufru s jeho řády, po kterých slídili čtyři týdny,“ říká Kolář. Do roku 1942 zůstala vila prázdná, potom v ní nacisté zřídili vojenskou ozdravovnu. Když se Benešovi po válce vrátili, prošli podle svého zvyku nejdřív zahradu. Edvard Beneš si ale bohužel vilu dlouho neužil. V únoru 1948 se komunistům podařilo chopit moci, záhy nato prezident podruhé v životě abdikoval. Jeho zdravotní stav se rychle zhoršoval. Zemřel v Sezimově Ústí 3. září 1948.

Komunisté chtěli hnědou

Po smrti Hany Benešové, která manžela přežila o čtvrt století, vilu převedl Okresní národní výbor v Táboře do vlastnictví Úřadu předsednictva vlády ČSSR. Ztratila svůj původní výraz, překryla ji světlehnědá omítka, stejně tak okenice dostaly hnědý nátěr. Zásadní stavební úpravy postihly zejména interiér. Dnes je vila majetkem Úřadu vlády České republiky. Vrátil jí původní vzhled i vybavení, které Benešová odkázala Husitskému muzeu v Táboře. Pouze zařízení malé pracovny je z inventáře vlády.

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video