Vilnius má drsně upřímný bedekr
„V Litvě je široce rozšířená kriminalita,“ hlásila brožurka pochmurně v kapitole „zločinnost a bezpečnost“. Návštěvníci by se podle ní měli mít na pozoru před „tak otravnými maličkostmi, jako je rozkrádání částí aut nebo nevyhnutelně mizející peněženky a mobilní telefony“.
Nit suchá nezůstala ani na zákaznických službách půlmilionového Vilniusu. „Úředníci dokážou být krajně lhostejní až hrubí“, zatímco návštěvníci restaurací by neměli být překvapeni, „když se nedočkají očního kontaktu, a pokud ano, tak jen proto, aby se tyto oči mohly protočit vzhůru v čistém opovržení“. A ani ti, kdo mají takové štěstí, že se jim podaří najít přátelského číšníka, nemají vyhráno, protože se musí připravit na „neschopnost mamutích rozměrů“.
Vzít si taxi? Spisek varuje takové odvážlivce, aby se připravili na „smršť lepení se na nárazník auta jedoucího před vámi, přejíždění čar a nebezpečného předjíždění“. „Návštěvníky ze Západu s výjimkou Italů nijak nepřekvapí, že Litva má nejvyšší počet úmrtí při dopravních nehodách ze zemí Evropské unie,“ dodala brožurka.
Dopisovateli WSJ připadala pochmurná varování nespravedlivá
Varování pro handicapované
Varování má i pro handicapované návštěvníky. „Litva je stále tvrdým místem pro kohokoli, kdo nemá dvě fungující nohy,“ píše se v ní otevřeně.
Ušetřeny nezůstaly ani zákonodárné procesy v zemi. Zákon, který zakazuje prodej alkoholu od desáté večerní do osmé hodiny ranní, je „jednou z nejcyničtějších právních norem v zemi, jejíž smyslem není nic jiného, než pokutovat místní chudé“.
Další nedocenitelné rady zahrnují například fakt, že autobusové nádraží ve Vilniusu je „dost depresivní“ a najít policistu, když ho člověk potřebuje, se rovná příslovečnému „hledání jehly v kupce sena“.
Dopisovatel WSJ, který na schůzku ministrů do Vilniusu jel, ovšem dodal, že všechna pochmurná varování mu připadala naprosto nespravedlivá. Metropoli Litvy popsal jako okouzlující, příjemné středověké město s přátelskými obyvateli.
