Sloni, kteří si hrají v lese. Pro lidi z Ústí nic neobvyklého. Zanedlouho už by to nemusela být pravda.
Ředitel zahrady Václav Poživil totiž upozorňuje na to, že zoo živoří. O to víc, že už osm let marně shání peníze na stavbu Asijského domu včetně slonince.
Známý z Mladé Boleslavi má ještě po dvaceti letech silný zážitek ze setkání se slůňaty v Doběticích, kam chodí dnes už dospělí sloni na procházky. Koho tehdy vůbec napadlo vyvést slony mimo zoo?
Sloni sem přišli na přelomu osmdesátých a devadesátých let a ošetřovatelé jim suplovali rodinu. V Doběticích byly nevyužité louky, sídliště ještě neexistovalo, byla tam zahrádkářská kolonie. Se slony se chodilo od malička mimo areál zoo na Mariánskou skálu, kde byla dvě jezírka, dnes je tam mokřad. Na trénincích děláme procházky po zoo a chodíme i na Mariánskou skálu, lidé je můžou potkat i v tamním lesíku, kde si hrají.
Potkat slona na procházce je pro Ústecké běžné, ale pro Mimoústecké atrakce.
Pro místní ano, ale stále se najdou lidé, kteří venčí psa, a když jde proti nim třítunový slon, vezmou nohy na ramena. Pro turisty je to někdy šok, někdy zděšení.
Dá se tedy říci, že jsou vaše srdeční záležitost?
Srdečních záležitostí má člověk víc, ale se slony jsme se sžili asi daleko víc než s ostatními zvířaty, i proto, že stále bojujeme za jejich chov a snažíme se o jejich rozmnožování. Přece jenom je to „vlajkové“ zvíře zoologické zahrady.
Když jste nastupoval jako ředitel před dvěma a půl lety, jednou z vašich koncepcí bylo udržet chov slonů. Teď to vypadá, že by tady být už brzy nemuseli. Dá se s tím stavem něco udělat?
Tento stav začal už v roce 2004, kdy skončila první dobrá etapa pro slony, což byla inseminace, porod a stavba první části pavilonů slonů pro samice. V roce 2006 jsme měli postavit zbytek. Ale od té doby už ale nic nevzniklo jak pro slony, tak i další zvířata. Ani mým předchůdcům se nepodařilo zvrátit stav z roku 2004. Přijali mě na místo ředitele s koncepcí, že pokud to půjde, budeme v ní pokračovat, ale po dvou a půl letech to vypadá beznadějně.
V čem tkví problém?
Nemáme peníze a lidé, kteří rozhodují, ani nemají vůli to nějakým způsobem řešit. Šest let už jsme měli mít něco postaveného a chtěli jsme stavět dál. Uvedu konkrétní příklad u nosorožců. Měli jsme mláďata, vychovávali je, ale nosorožci postupně umírají. Mohli bychom se ucházet o nová zvířata, ale museli bychom pro ně ale mít odpovídající pavilony a zázemí. Bez nich nám je nikdo nedá. Máme nejstaršího nosorožce ve střední Evropě. Až umře, nosorožce tady nikdo neuvidí do té doby, než získáme podporu města, tedy zřizovatele, ministerstva. Zkrátka do doby, než budeme moci postavit nový pavilon.
Jste v otázce peněz optimista, nebo pesimista? Nebo spíše realista?
Když jsem nastupoval, byl jsem optimista, pak jsem byl chvíli realista a pomalu se ze mě v některých věcech stává pesimista. Je to škoda. Třeba u slonů je to vidět na ostravské zoologické zahradě. Tam byli sloni politickým tématem číslo jedna před nějakými pěti lety a dnes nás Ostrava předběhla mílovými kroky. Nejenom v tom, že tam postavili sloninec, že tam mají mládě slůněte, ale i v atraktivitě. Byť je to stálo nějaké peníze, přineslo jim to třikrát více příjmů z návštěvníků, reklam a dotací.
Slona asi nechová každá zahrada?
V Česku je zahrad se slony sedm. Paradoxně v době, kdy jsme získali naše dva slony Kaly a Delhi, měli dovést ještě jednoho. Zůstal ale zabavený v Rotterdamu. Ačkoli jsme po letech vyhráli arbitrážní řízení, slon místo toho, aby šel do Ústí nad Labem, kde bychom si ho přáli, půjde s největší pravděpodobností do ZOO Praha. Našla prostředky, postaví nový pavilon a chce chovat slony. My na to nemáme.
Kolik peněz byste potřebovali na sloninec?
Od velké varianty jsme v roce 2006 upustili, byla moc drahá. Cena dnešní studie se pohybuje kolem dvaceti milionů korun. Chybí nám jedno křídlo, máme různé varianty a řešení je spousta, ale stále se blížíme dvaceti milionům.
Kdo by mohl pomoci?
Velcí sponzoři. Evropské peníze nejsou na zoo v míře, kterou bychom potřebovali.
Pokud ztratíte chov slonů, ztratíte hlavní atrakci, co potom zoo zůstane?
To je pak otázka. Koncepce, se kterou jsem vyhrál, je postavená na chovu slonů, který se bude dále rozvíjet, chci chov orangutanů, velkých koček a lachtanů. Ale dvě nosná témata zoologické zahrady umírají, nechci říkat, že jsou mrtvá.
Když sáhnete do vlastních zdrojů, bylo by řešením zvýšení vstupného v nadcházející sezoně? Zvažujete to?
I přes zvýšenou daň z přidané hodnoty neplánujeme vstupné zdražit a ztrátu způsobenou vyšší daní vyčleníme letos z provozních nákladů. Je to proto, že balancování se vstupným je ošemetné a může způsobit i velký pokles návštěvnosti. Jak poznali například ve Dvoře Králové, kde po zvýšení vstupného poklesla návštěvnost o pětadvacet procent. Pro nás, malou zahradu, která je závislá na všech financích, je vstupné dost podstatné. My jsme zoo, která má devadesát procent návštěvníků z Ústí nad Labem. To, že vstupné zaplatí němečtí turisté, nebo turisté z Prahy, není pravda. Sledujeme to podle směrovacích čísel. Ústecký region je chudý, ekonomicky slabý a je to vidět na všem. Naše zoo je ekonomicky na dně, když se podíváte do ročenky, kde můžete posoudit investice, platy, zjistíte, že v Děčíně nebo Chomutově jsou na tom, byť jenom s platy, lépe než my v Ústí.
Dokáže vás vůbec ještě něco motivovat?
Člověk tu nechal část života. Rozhodl jsem se bojovat a doufám, že to někam povede. Ale někdy se bojím, že je to boj s větrnými mlýny.
Co budete dělat dál?
Naděje umírá poslední. Nevím, jestli musí vstát noví bojovníci, a teď nemyslím vedení města, ale společnosti, něco se tady musí stát. Pro politiky je nevhodné a nedůstojné říci: Stop, my tady slony nechceme. Stejně tak nikdo neřekne, že přebytečná zvířata utratíme. Ano, můžeme omezit chov slonů, můžeme je dát pryč, zbavíme se části nákladů, ale i příjmů, lidé nebudou tolik chodit. A zoo bude ještě ve větším útlumu. Pokud se to stane, tak už to bude beze mě. Je to o spoustě dalších lidí, kteří práci dělají z lásky ke zvířatům a aby uživili rodiny, mají ještě druhé zaměstnání. Je to začarovaný kruh. Musíme se zeptat, co Ústí nabízí Ústečanům a návštěvníkům, čím se může chlubit? Vždy, když se na to ptají v anketě, vyhrajeme.
Jak zahájíte novou sezonu?
Sezonu zahájíme 1. dubna a spojíme ji s křtem orangutana.
Chystáte i přes trable s penězi něco nového kromě každoročních akcí?
Doděláváme infrastrukturu – tedy opravy vody. V zimním období byla rozkopaná zahrada. V pavilonu lachtanů se doopravuje přírodní jeskyně, kde bude kostra tuleně a co nejdříve bychom chtěli otevřít gepardinec, abychom mohli přivézt samici připravenou v jiné zoo. Když se to všechno povede, mohli bychom mít na prázdniny koťata gepardů.
No vida, dobrá zpráva.
To jsou věci, pro které práci děláme rádi. Ale sloni jsou top.
VÁCLAV POŽIVIL
• MVDr. Václav Poživil se narodil 12. dubna 1968.
• Vystudoval střední průmyslovou školu strojní a veterinární univerzitu v Brně.
• V Ústí provozoval soukromou veterinární ordinaci.
• Ředitelem ústecké zoologické zahrady se stal v srpnu 2008.
