Litvínov / Martin Jurenka z Janova se vracel vloni v květnu ze služební cesty. Bylo půl třetí ráno a domů to měl už jen kousek. Najednou ale protijedoucí auto začalo zuřivě blikat. Jurenka zpomalil a u skály podblíž janovského sídliště spatřil na cestě bezvládné tělo.
„Nevěděl jsem, jestli je to finta. Jestli mě někdo bodne do břicha, okrade, sebere auto. V Janově jde totiž často o krk. Zastavil jsem. Hlavou mi ve vteřině proběhla spousta myšlenek,“ vzpomíná na událost Jurenka.
Mladíkovi tekla krev z uší a z hlavy. Jurenkovi omdlel v náručí. Vyndal mu zapadlý jazyk a položil ho do stabilizované polohy.
Celý od krve volal záchranku a policii. Jednal rychle a spontánně. Neměl čas hledat v lékárničce latexové rukavice. Až pak se dozvěděl, že zachránil život dvaadvacetiletému mladíkovi, který skočil z dvacetimetrové skály nad silnicí.
„Teprve, když kluka naložili do sanity, napadlo mě, jestli neměl třeba žloutenku nebo AIDS. Požádal jsem policii, aby mi dali vědět, jestli nepatřil do rizikové skupiny,“ líčí Jurenka.
Dal všanc své zdraví, ale v tu chvíli na to nepomyslel. Má osmnáctiletého syna. Je jen o čtyři roky mladší než ten, který mu skoro zemřel v náruči.
Sebevrah podle vyjádření policie nakažený nebyl. „Nemám o něm žádné zprávy,“ uvedl Jurenka.
Zachránce lidského života Martina Jurenku ocenil litvínovský starosta Daniel Volák. „Ne každý by se v nočních hodinách zajímal o osud druhého člověka,“ konstatoval Daniel Volák.
„Je to hrdinský čin,“ okomentovala příběh Jana Píšová, ředitelka mosteckého Českého červeného kříže. V první pomoci proškoluje měsíčně desítky lidí.
Poskytnout se ji ale hodně z nich bojí. Právě proto, že by mohli být napadeni. „Každý si musí uvědomit, že není jen případným zachráncem, ale i postiženým, a pak rozhodne pomoc druhého,“ dodala Píšová.
