Žili mezi námi. Navenek se od nás příliš nelišili. Přesto byli jiní. Vraždili. A většinou dost brutálně. Jejich příběhy otřásly celým Klatovskem, a ještě dnes některým lidem běhá mráz po zádech při vyslovení jejich jmen. Marie Fikáčková, Ivan Roubal a nakonec Andra Kavková.
Nenáviděla dětský pláč
Dětský pláč ji doháněl k agresi. Zvlášť v době menstruace. Tak mluvila o svém případu zdravotní sestra sušické nemocnice Marie Fikáčková. Té na začátku šedesátých let potvrdil tehdejší soud dvě vraždy novorozeňat, kterým během své služby 23. února 1960 pomačkala hlavičku a jednomu zlámala ruce. Obě miminka na následky zranění zemřela. Během šestihodinového výslechu doznala, že zaútočila ještě na další novorozence, kteří, podle jejích slov, přežili.
Případ tehdy pětadvacetileté Marie Fikáčkové šokoval nejen celou Sušici, ale brzy se o něm mluvilo v celém kraji. Na svém pracovišti byla hodnocena jako pracovitá sestra, která měla dokonce povýšit na vrchní sestru. Se svou rodinou si však příliš nerozuměla, otec byl navíc alkoholik a za války se netajil nenávistí k Čechům.
Tehdejší režim však podrobnosti případu přísně tutlal, takže se brzy celým krajem nesly fámy o tom, že Fikáčková děti pouštěla na zem nebo jim do hlaviček a očí zapichovala jehly. Dokonce se mluvilo o tom, že se zdravotní setra dopustila více než deseti vražd. Ty ale nebyly prokázány, i když Fikáčková tvrdila, že opakovaně bila novorozence, kteří pak na následky zranění zemřeli. Úmrtí byla připisována dětské obrně a skutečný počet obětí vraždící zdravotní sestry je dodnes opředen tajemstvím. Soudní psychologové a psychiatři shledali Marii Fikáčkovou příčetnou, avšak se sklony k depresím, hysterii a k nekontrolovaným výbuchům vzteku. Vyšetřovateli dokonce sdělila, že by udeřila i vlastní dítě, kdyby ji svým křikem uvedlo do stavu podráždění.
Fikáčková byla zatčena přímo na oddělení sušické nemocnice 27. února 1960, tedy jen několik dní po prvním útoku. Kdyby však její běsnění neodhalil lékař klatovské patologie, zřejmě by ve vraždění pokračovala dále. Během soudního líčení reagovala nezúčastněně, teprve až po vynesení rozsudku smrti se rozplakala. Život vraždící sestry ze Sušice skončil 13. dubna 1961 v oprátce v suterénu pankrácké věznice.
Sežráni prasaty?
Čachrovská usedlost Pohádka. Na první pohled poetické místo, ve skutečnosti však zchátralá usedlost, kde nějaký čas pobýval několikanásobný vrah Ivan Roubal. Ten si v současné době odpykává doživotní trest v mírovské věznici. „Chtěl tady původně chovat jeleny, ale nesehnal povolení. Nakonec se pustil do chovu drůbeže a vietnamských prasat,“ vzpomínají tamní obyvatelé. Nedaleko Pohádky měla vzniknout ještě vodní pila, kterou zde chtěl zřídit Roubalův pozdější obchodní partner František Heppner. Ten však v prosinci roku 1991 beze stopy zmizel i se svou ruskou přítelkyní. Říká se, že Roubal oba zavraždil a těla nechal sežrat prasaty. To sice policii později potvrdil Roubalův syn, u soudu to ale popřel.
Z majetku Heppnera pochází mimo jiné i po domácku vyrobená zbraň, kterou v roce 1994 použil Roubal k loupeži v suterénní kanceláři autopůjčovny firmy Zapap v Bělehradské ulici v Praze. Tam spolu se svými komplici přepadl trojici mužů a elektrickými dráty je svázal do kozelce. Útočníci pak kancelář prohledali a ukradli tři tisíce korun a další věci. Poté poslal Roubal své komplice pryč a sám omotal dvěma svázaným mužům dráty kolem krku. Vahou vlastních nohou se pak uškrtili. Třetímu přepadenému se podařilo z pout dostat a zavolat policii. 25. května 1993 byly v septiku zanedbaného domu v obci Zákupy u České Lípy nalezeny lidské ostatky. Vzhledem k silnému rozkladu těla nemohli soudní lékaři zjistit příčinu a způsob smrti. Kriminalisté však prokázali, že jde o pozůstatky taxikáře Vladimíra Strnada, pohřešovaného od 26. července 1992. Ten den byl Strnad v Praze viděn s Ivanem Roubalem živý naposledy.
Při vypouštění Horusického rybníka u Veselí nad Lužnicí byly 3. října 1993 nalezeny další ostatky člověka ve značném stadiu rozkladu. Policie zjistila, že jde o Josefa Suchánka z Prahy 2, se kterým se Roubal seznámil prostřednictvím inzerátu. Pod záminkou návštěvy svého statku Pohádka v Čachrově vylákal Roubal 26. května 1993 Suchánka na výlet. Na neznámém místě ho usmrtil a vhodil do rybníka. Hned druhý den byl Suchánkův byt bez použití násilí vykraden. V polovině listopadu 1993 byl ve svém bytě v Praze-Letňanech nalezen Václav Dlouhý bez známek života. Byl svázán do kozelce a usmrcen obdobným způsobem jako muži z autopůjčovny ZAPAP. Z vraždy byl usvědčen Ivan Roubal, který byl na místě činu viděn v paruce. Soudní proces, zahájený v únoru 1996 a trvající téměř čtyři roky, byl poznamenán skandály, nečekanými zvraty a jinými zvláštnostmi. Dvakrát byl Roubal zproštěn obžaloby ze čtyř vražd, aby byl nakonec v květnu 1999 za tyto vraždy a vraždu Václava Dlouhého uznán vinným.
Po vraždě kafe
Tělo muže, rozřezané na kusy a v pytlích rozházené poblíž Kocourova. Vypadá to jako známý kriminalistický případ zavražděné a rozčtvrcené Otýlie Vranské, ve skutečnosti jde ale o krvavé dílo Andrey Kavkové z Klatov, která se kvůli neshodám zbavila v roce 2005 svého druha Vladimíra Nováka. Dlouhodobé hádky vyvrcholily v noci z 27. na 28. května.
„Začala jsem ho řezat na zádech. Moc dobře to nešlo. Maso jsem řezala nožem, kosti pilkou na dřevo.“
„Novák ležel na břiše na posteli. Vzala jsem z kuchyně nůž a bodla ho do zad. Když jsem se vrátila po deseti minutách z koupelny, už se nehýbal. Rozhodla jsem se, že tělo rozřežu,“ vypověděla krátce po činu Kavková. Mohutné tělo svého druha stáhla obžalovaná z postele na zem, kde odvedla krvavou práci.
„Začala jsem ho řezat na zádech. Moc dobře to nešlo. Maso jsem řezala nožem, kosti pilkou na dřevo. Aby to šlo řezat lépe, podložila jsem si části těla válečkem na nudle. Řezala jsem u stehen, pokračovala v kolenou a naposledy jsem oddělila ruku,“ popsala řezničinu matka dvou malých děvčátek. „Části těla jsem pak uložila do modrých igelitových pytlů. Když jsem skončila, dala jsem si kafe a šla spát,“ dodala tehdy Kavková. Pytle s ostatky, které spolu se svým bratrem rozházela u Kocourova pod záminkou likvidace odpadu a zkaženého masa, našli klatovští silničáři.
„Na ten okamžik se nedá zapomenout,“ tvrdí i po čtyřech letech zaměstnanci správy a údržby silnic. U soudu Kavková několikrát změnila výpověď, dokonce tvrdila, že Nováka zabil neznámý muž, který ji pak pod pohrůžkou smrti donutil se těla zbavit. Tomu ale soud neuvěřil a Kavkové vyměřil desetiletý trest. Za mřížemi však brutální vražedkyně neskončila, v srpnu roku 2006 zemřela v klatovské nemocnici na silné krvácení v důsledku mimoděložního těhotenství. To potvrdila pitva, která vyvrátila původní verzi o předávkování pervitinem.
