Vychovala „Big Neda“. Teď vzpomíná
V březnu 1944 porodila Zdenka Nedomanská syna, který se později stal hokejovým reprezentantem. Zbožňovali ho fanoušci v Československu a po emigraci i v NHL.
Odpolední chvíle v pondělí 9. května tráví devadesátiletá matka Václava Nedomanského odpočinkem a nad svačinou vypráví o sobě a synovi. „Jak se mám? Jako všichni. Někdy dobře, jindy hůř. Teď sleduju hokejové mistrovství světa,“ říká Nedomanská, která žije v hodonínském domově důchodců.
Syna vždy podporovala
Syna přivedla na svět v době, kdy v Evropě vrcholila krvavá řež, při níž umíraly miliony lidí. „Doba byla těžká, vždyť tady byli Němci. Hodně mi pomáhal manžel. Dělali jsme, co jsme mohli,“ vzpomíná s námahou Nedomanská. Zdraví už jí neslouží jako dřív. Sedí v pokoji u stolu pro dva a nad hlavou jí visí rodinné fotky. Mezi nimi jsou i synovy.
„Václav se projevoval jako sportovec už odmalička a k ostatním dětem byl kamarádský,“ říká žena. Na otázku, co budoucího reprezentanta bavilo v dětství nejvíce, odpovídá, že hlavně sport. „Hrál fotbal a všechny jiné sporty, které byly dostupné,“ podotýká Nedomanská. Kdy u syna natrvalo vyhrál hokej, si už přesně nevzpomíná. Vždyť je to taky historie stará půl století. „V pěti letech už asi hrál. Bylo to v Hodoníně na zimním stadionu. Hokejista byl výborný,“ chválí syna.
Ve druhé polovině minulého století ovládli Československo komunisté, pro Nedomanskou to však byly začátky hokejové kariéry jejího syna.
„I když to bylo těžké, nevzpomínám si, že by chtěl s hokejem někdy skončit. Snažila jsem se mu pomoct, podpořit ho. Hokej mám ráda, ta hra se mi líbí,“ líčí Nedomanská.
Hokej byl i tenkrát ve srovnání například s fotbalem pro rodiče finančně náročnější. „Nechtěla jsem ale, aby dělal něco jiného. Všechno jsme museli koupit, výstroj byla drahá. Václav se o ni proto musel dobře starat,“ pokračuje žena.
Životní zlom pro ni i syna nastal v létě 1974, kdy se Nedomanský rozhodl emigrovat a v Torontu Toros načal zámořskou kariéru. Toros tehdy hráli ve WHL, konkurenční soutěži prestižnější NHL.
„Když odešel, měla jsem strach a byla v šoku. V Československu jsem pak zůstala s manželem. Synův přesun jsem oplakala,“ tvrdí Nedomanská. Popisuje, jak jí později syn telefonoval.
„Zavolal nám a svůj krok vysvětlil. Chtěl, abych věděla, že žije, je v pořádku a hraje hokej,“ vzpomíná s úsilím.
Paměť už jí neslouží
Na otázku, jestli mu vynadala, kroutí hlavou. „To ne. Pochopila jsem ho a stejně to vzal i manžel. Pak jsme si pravidelně volali. Myslím, že jsme kvůli jeho odchodu neměli ani žádné problémy,“ pokračuje devadesátiletá žena.
Její syn prošel jako hráč v Americe celkem pěti kluby. Po Torontu oblékal dres Birminghamu, Detroitu, St. Louis a New York Rangers. Za oceánem také získal přezdívku Big Nedo.
„Snažila jsem se sledovat všechno, co se ho týkalo. Něco mi z Ameriky poslal, ale už si nepamatuji, co to bylo,“ přemítá Nedomanská.
S pamětí je na tom zle. Nevybaví si například, kolik let syna neviděla. Po konci aktivní kariéry Nedomanský u hokeje zůstal, když pracoval jako skaut pro Los Angeles Kings nebo St. Louis Blues.
„Nikdy jsem ve Spojených státech nebyla, nesnáším totiž auta, autobusy nebo letadla. To pro mě není. Na syna jsem samozřejmě hrdá a mám z něj radost,“ uzavírá Nedomanská.
