Skoro tisícovka prázdných umělohmotných lahví ponese odvážného mořeplavce přes moře. Už počátkem srpna si chce dvaadvacetiletý student brněnské Newton College Albert Fikáček ze Služovic na Opavsku splnit klukovský sen. Stráví měsíc na vlastnoručně vyrobené lodi z plastových lahví a urazí na ní téměř patnáct set kilometrů.
„Loni na jaře jsem měl trochu více času, a tak jsem si vyzkoušel, jestli se taková loď dá vůbec postavit. Za flašku slivovice jsem přemluvil majitele jedné firmy v brněnském Komárově a ten mě na svém dvoře nechal kutit. Dokonce mi i pomáhal,“ popsal své stavitelské začátky Fikáček.
Jeho nápad ve škole vzali jako studentský projekt a nazvali ho Vichr II. „Na zkušební loď jsem totiž sehnal ruský motor typu Vichr. Když jsem ji ale spustil na řeku někde mezi brněnskými nákupními centry Ikea a Olympia, chytil motor zpětný chod. Urval se z konstrukce a utopil se. Nenašli ho ani hasiči, které jsem pak zavolal na pomoc,“ přiznal začínající konstruktér Fikáček.
První neúspěch nadšence a dobrodruha neodradil. Začal stavět novou loď a shánět nový motor. „Nakonec mi pomohla škola. Motor sehnal kolega. Není sice úplně nový, ale na tuto plavbu by měl stačit,“ pokračoval Fikáček.
Půl roku sbírání
Nová loď je téměř před dokončením. Je široká tři a půl metru, čtyři metry dlouhá a od kýlu po špičku stěžně měří sedm metrů. Kostru tvoří hliníkové profily a na hladině ji drží dva válce svázané z PET láhví.
„Půl roku mi trvalo, než jsem je nasbíral. Zapojil jsem do toho všechny známé a příbuzné. Konstrukci mi svařili dělníci ve firmě, na jejímž dvoře ji stavím. A udělali to skoro zadarmo,“ řekl Fikáček.
Stavbě lodi věnuje každou volnou chvíli. Budou ji pohánět dvě plachty a v případě bezvětří motor. „Přiznávám, že jako kapitán jsem nezkušený. Kapitánské zkoušky jsem sice složil už v březnu, ale vlastní loď jsem zatím neřídil,“ přiznal Fikáček. Pokud vše půjde podle plánu, stráví na moři jeden měsíc. Domovem mu bude plátěný stan na palubě velký tři krát tři metry, který každé ráno složí, aby se mohl po lodi pohybovat a ovládat ji. Poveze jen základní zásoby jídla. „Doplním je při zastávce na Sardinii a vařit si budu na plynovém vařiči,“ doplnil Fikáček.
Jeho polohu během plavby budou sledovat kolegové z Newton College pomocí speciálního přístroje napojeného na satelitní systém. Tím si také odvážlivec přivolá pomoc, pokud by mu hrozilo nebezpečí. Loď má vyplout první týden v srpnu. „Plavbu jsem rozdělil na dvě trasy. Trasa A povede z italského Piombina do Annaby v Alžírsku. Trasa B pak z Annaby do Alžíru, Oránu a cílem je španělské město Motril,“ řekl Fikáček. Právě ve Španělsku pak bude rok studovat díky programu Erasmus.
O plavbě má tento mladý odvážlivec přesnou představu a je připravený i na neúspěch. Pokud se mu nepodaří doplout do měsíce, tak ji ukončí a zkusí to zase jindy.
„Nejdůležitější je pro mě trasa A. Tento úsek bych chtěl za každou cenu zvládnout. Pokud by to nevyšlo podle plánu, pak bych poslední úsek zkusil plout až na podzim. Dva týdny volna bych si mohl vybrat i během školy. Není to žádný pokus o překonání rekordu, ale spíš příprava na další expedici, kterou už mám v hlavě,“ prozradil Fikáček.
Promyšlené má i to, jak svou loď dopraví do italského přístavu Piombina. Rozebranou ji naloží na přívěsný vozík.„Chybí mi jen někdo, kdo by mi ten vozík zapřáhl do auta a dopravil ho do Itálie. Pokud by se mezi čtenáři Sedmičky někdo takový našel, byl bych mu velmi vděčný,“ doplnil Fikáček.
Podnikavý mladík
Ve svém věku má mladík za sebou už pár zajímavých zkušeností. V patnácti začal pracovat jako správce webových stránek a serveru pro jednu firmu, v sedmnácti spolu s kamarádem založili firmu vlastní. Nabízí tvorbu webových stránek, webhosting, správu sítí a zabezpečený server proti hackerům a virům.
Za vydělané peníze pak absolvent ostravské průmyslovky zaměřené na počítače cestuje po světě. Sám a stopem. Loni na jaře projel Saharu tam a zpět. Z Maroka do Západní Sahary, Mauretánie, Mali a Senegalu. Loni na podzim se vydal z Egypta do Súdánu.
„Cestuji jen s nejnutnějším oblečením, foťákem a kreditkou. Párkrát jsem přibral i kamarádky, ale dnešní holky nic nevydrží. Pořád jim něco vadilo, jednou horko, pak špína, tak raději jezdím sám a přespávám pod širákem,“ vysvětloval Fikáček.
Lidi v Africe si oblíbil a překvapilo ho, že Česko velmi dobře znají. A to podle motocyklů Jawa, které tam dodnes brázdí silnice.
„Jsou to srdeční lidé. Jednoho Araba jsem se ptal na cestu a na rozloučenou mi podával peníze. V korunách kolem dvou tisíc. To máš od Alláha, řekl mi,“ přidal Fikáček historku, kvůli které se do Afriky rád vrací.
