Na pouhé tři měsíce života předpovídali lékaři délku života Rudolfu Sekavovi z Jihlavy. Ten trpěl nevyléčitelnou chorobou srdce a jeho život byl v osmačtyřiceti letech utrpením.
„Nejhorší bylo spaní. Nemohl jsem normálně usnout, protože jsem se dusil. Musel jsem spát vsedě. Tenkrát jsem si nemohl dojít ani do obchodu,“ vzpomíná dnes třiasedmdesátiletý učitel Rudolf Sekava. Jeho jedinou šancí byla tehdy podle lékařů transplantace srdce. Jenže před ním takto složitou operaci v Československu podstoupili pouze dva lidé.
„Odevzdal jsem se osudu a říkal si, že buď to vyjde, nebo ne,“ vypráví Sekava. Paradoxem je, že aby mohl dál žít, musí někdo zemřít. Na dárce čekal měsíc a půl. To už byl v Praze zařazen do transplantačního programu Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM). „Ten den jsem tušil, že by se mohl najít vhodný dárce. Všiml jsem si zvýšeného zájmu lékařů,“ vybavuje si Sekava hodiny před operací, která mu měla zachránit, a především prodloužit život.
Bylo to 23. října roku 1984 a po pětihodinové operaci se dozvěděl, že mu v těle konečně bije nové, mladé srdce, které ještě před pár hodinami patřilo pětadvacetileté ženě.
„Když jsem se to dozvěděl, měl jsem smíšené pocity, ale vděčím jí za nový život a za to jí moc děkuji,“ říká Rudolf Sekava, který už po měsíci od operace mohl jít domů.
Jeho žena vzpomíná, jak složité to tehdy bylo. „Úplně všechno, na co manžel chtěl sáhnout, tak jsme museli dezinfikovat,“ popisuje Jaroslava Sekavová. Jejího manžela ze začátku vozili na kontroly do Prahy sanitkou každých čtrnáct dní. „Po pár měsících mu lékaři dovolili, aby se domů vrátil autobusem. Bylo to nepředstavitelné, protože doma nosil jako ochranu před nemocemi roušku. Byl to ale okamžik, kdy se začalo všechno zlepšovat,“ říká Jaroslava Sekavová.
Ta vše prožívala velmi emotivně. „Byl to tehdy jeden šok za druhým. Manžela operovali pouhý den poté, co mi zemřel tatínek,“ svěřila se.
Narozeniny se slaví dvakrát do roka
Od okamžiku, kdy se Rudolf Sekava probudil po náročné operaci, cítil, že se mu do těla vrací život. „Bylo to, jako kdyby mě polili živou vodou. Postupně jsem se cítil neskutečně svěží. To vám připadá i takový plevel krásný, symbolizuje totiž životní sílu, kterou člověk často nemá,“ svěřil se Sekava.
Po roce od transplantace zase mohl začít učit na jihlavské střední ekonomické škole.
Hlavou mu ale vrtalo, jak dlouho jeho nové srdce asi vydrží tepat. „Ptal jsem se, jakou mi na něj dávají záruku,“ směje se dnes Sekava. Lékaři mu řekli, že by mohlo vydržet asi patnáct let.
„No vidíte a už je to pětadvacet,“ připomněl Sekava, který bere den operace jako své druhé datum narození. „Slavíme to jako narozeniny, vždyť jsem se tehdy také podruhé narodil,“ říká Sekava a dodává, že za svůj život vděčí také jihlavskému kardiologovi Pavlu Svítilovi, který ho do Prahy poslal na speciální vyšetření.
Rudolf Sekava je dnes nejdéle žijícím člověkem s transplantovaným srdcem v Česku a na Slovensku. „Je to velký úspěch. V tomto směru patří k absolutní evropské špičce,“ komentuje přednosta kardiocentra v IKEM Jan Pirk.
Srdce vyměňují čtyřicetkrát ročně
V institutu ročně transplantují srdce čtyřem desítkám lidí. V tuto chvíli čeká na nový orgán zhruba šedesát pacientů. „Sehnat dnes vhodné dárce je proto mnohem složitější než dřív,“ podotýká Pirk.
Prvním člověkem v tehdejším Československu, který transplantaci podstoupil, byl třiačtyřicetiletý technik Josef Divina z Řepiště u Vratimova. S novým srdcem žil třináct let.
Rudolf Sekava se dnes cítí dobře. K jeho „pětadvacátým“ narozeninám se společně s manželkou rozhodli, že si dají dárek v podobě rekonstrukce bytu. „Je to trochu náročnější, protože řemeslníci u nás byli několik dní, ale bylo potřeba některé části bytu opravit,“ vysvětluje Sekava, který až do roku 2007 pravidelně vyučoval na jihlavské obchodní akademii.
Budoucnost nechává osudu, a jak říká, těší ho, že českým lékařům dělá dobrou reklamu. „To víte, že si mě hýčkají,“ říká s úsměvem Sekava.
V loňském roce byl pozván do Prahy na kongres, svolaný při příležitosti sedmisté transplantace srdce v tuzemsku. Tam se také setkal s Pavlem Firtem, který ho s dalšími kolegy operoval.
Největším koníčkem Rudolfa Sekavy je nyní cestování. S manželkou už objeli skoro celou republiku a do dalších zajímavých koutů země se chystají.
