Třetího srpna 1936 vyhrál Afroameričan Jesse Owens na berlínské olympiádě sprint na 100 metrů a odpověděl tím nacistům na jejich ideologii nadvlády árijské rasy. Navíc vyhrál další tři disciplíny a stal se tak největší hvězdou celé olympiády. Ta byla přitom první, která kvůli nacistické protižidovské politice čelila snahám o široký bojkot.
Berlínská olympiáda se měla stát výkladní skříní nového Německa a přesvědčit svět o úspěchu a správnosti nastoupené cesty. Měla být nejmodernější, největší a v neposlední řadě na ní měli zářit především němečtí sportovci. Vše se nakonec celkem zdařilo. Bojkot se podařilo odvrátit dočasnou mírnější politikou a her se mohli nakonec zúčastnit všichni. Olympiáda stanovila nové rekordy v počtu zúčastněných národů, sportovců, návštěvníků, svět obdivoval nový olympijský stadion pro 100 tisíc diváků, posluchači poslouchali přímé rozhlasové přenosy, a dokonce vůbec poprvé mohlo pár vyvolených sledovat hry i v televizi. Jednu maličkost ale režim ovlivnit nemohl. Byly to samotné sportovní výkony.
Německu se sice podařilo zvítězit i v počtu získaných medailí, největší pozornost si pro sebe ale uzmul sportovec, který dle nového režimu náležel k podřadné rase. Jesse Owens už do Berlína přijížděl jako velká hvězda. O rok dříve stanovil čtyři světové rekordy v rozmezí pouhých 45 minut, dosud vzpomínaných jako největší okamžik v dějinách sportu. Owense takřka všude vítaly davy fanynek, což mělo za následek, že musel být často doprovázen vojáky.
Po prvním zlatu ze sprintu ze 3. srpna získal o den později další, tentokrát ve skoku dalekém. Následující den zvítězil v běhu na 200 metrů a nakonec 9. srpna doplnil svou sbírku medailí o zlato ze štafety na 400 metrů. Jedinečnost jeho výkonu podtrhuje, že jako jediný atlet se mu dosud dokázal vyrovnat až v roce 1984 jeho krajan Carl Lewis.
Často se uvádí, že na rozdíl od jiných vítězů Hitler odmítl Owensovi pogratulovat, sám Owens na to však vzpomínal jinak. A především si stěžoval, že na rozdíl od rodné hroudy v Berlíně žádnou diskriminaci necítil. V Berlíně lze na Owense vzpomínat i dnes. Přes pohnuté dějiny je kupodivu stále možné navštívit zbytky olympijské vesnice včetně pokoje obývaného právě Owensem.