Tváří v tvář hrozbě smrti hladem zůstávají mláďata tučňáka patagonského „ledově klidná“. Šetří energii drastickým snížením tělesné teploty.
Tučňák patagonský vyvádí mláďata v drsném klimatu ostrovů, z nichž je to co by kamenem dohodil k pobřeží Antarktidy. Největší kolonie čítají i 200 tisíc tučňáků.
Od snesení vejce do vyvedení mláděte uplyne asi 15 měsíců. Mládě má jen prachové peří. Chybí mu ochranná vrstva mastného peří, jež chrání dospělé tučňáky při potápění před ledovou vodou. Proto jsou mláďata po celou tu dobu uvězněna na souši. Nemohou sama lovit a jsou odkázána na potravu, kterou jim naloví rodiče. Zpočátku je mládě v péči jednoho z rodičů, zatímco druhý shání potravu. Rodiče se v hlídání střídají a každý se po návratu z moře podělí s mládětem o úlovek. Vyvrhne mu z volete částečně natrávené ryby a sépie.
Ve věku jednoho měsíce se mláďata sdružují do velkých hejn, která jsou pod dohledem jen několika málo dospělých ptáků. Tentokrát vyrážejí na lov oba rodiče. S příchodem zimy je vyhlídka na úlovek, o který by se podělili s mládětem, stále menší. Lehce se stane, že mládě nepolkne jediné sousto i pět měsíců a drasticky zhubne. Přesto většina mláďat přežije.
Studený rekordman
Tým francouzských vědců vedený Yvesem Handrichem z university ve Štrasburku měřil teplotu a metabolismus několika desítek mláďat tučňáka patagonského během dlouhého čekání na porci jídla. Jak ukázaly výsledky studie publikované v časopise Nature Communications, šetří mladí tučňáci energií, jak se dá. Neudržují dokonce ani obvyklou tělesnou teplotu kolem 38 stupňů celsia a nechávají ji klesnout až na 15 stupňů celsia.
Tučňáci patagonští s mláďaty
Podobné poklesy teploty v nepříznivých podmínkách jsou známé u menších ptáků. Největším ptákem, o kterém jsme věděli, že umí snížit svou tělesnou teplotu, je australský lelkoun soví o hmotnosti zhruba půl kilogramu. Mláďata tučňáka patagonského váží i deset kilogramů a jsou v tomto ohledu mezi ptáky bezkonkurenčními rekordmany.
