Vznést se a všechno pozorovat shora

Přistáním na poli v Polsku skončily první závody v plachtění, kterých se Jiří Pělucha z Frýdlantu nad Ostravicí zúčastnil.
„Doletěl jsem nad Tatry. Odtud do Polska, kde jsem musel sletět na zem, protože se zhoršilo počasí. Bylo jasné, že to zpátky do Frýdlantu nepůjde. Uletěl jsem tak pouze 167 kilometrů,“ vrací se Pělucha ke tři roky staré události.
Nejdelší Pěluchův let měří 320 kilometrů. Dosáhl jej na Vysočině při loňském juniorském mistrovství republiky. Šestadvacetiletý instruktor plachtění Jiří Pělucha se létání věnuje od čtrnácti let. Ve Frýdlantu nad Ostravicí předává své zkušenosti začínajícím pilotům.

Tisíc kilometrů českou oblohou

Ve vzduchu dokážou piloti vydržet i několik hodin. Záleží především na povětrnostních podmínkách a také kvalitách pilota.
„Při jednom letu se v Česku dá uletět od sta do tisíce kilometrů. Tisícovka je už ale hodně výjimečná. V historii se to povedlo jen třikrát. Průměrný plachtař uletí v průměru dvě stě až čtyři sta kilometrů. Začínající okolo stovky,“ uvádí Pělucha. Každý pilot musí projít teoretickým a poté i praktickým výcvikem.
„Vždycky začátkem roku se na letišti učí aerodynamika, stavba letadel, z čeho letadlo je a proč se může udržet ve vzduchu,“ přibližuje Pělucha.
Po čtyřicetihodinové teorii následuje praktická část, při níž už se začínající piloti dostanou přímo do kokpitu. „Ještě na zemi vysvětlujeme, co se budou ve vzduchu učit. Pokud letí s tím, že neví, co dělají, vůbec nic jim to nedává,“ vysvětluje Pělucha.
V tomto ohledu jsou podle něj začínající čeští piloti hodně disciplinovaní. Najdou se však takoví, kteří tuto část zanedbávají. Dokonce i v Německu, byť je tato země plachtařskou velmocí číslo jedna. „Zažil jsem tam případ, kdy piloti usedali do letadel bez jakékoli teoretické přípravy. Výcvik tedy dost pokulhával, protože jim chyběly vědomosti z teoretické přípravy. I tak se dá naučit létat, ale vyjde to na mnohem více peněz, protože se musí odlétat mnohem více hodin,“ prozrazuje Pělucha.
Po zhruba patnácti až dvaceti odlétaných hodinách mohou piloti nastoupit k několika sólovým letům a nakonec k pilotní zkoušce.
„U sólových letů je sledujeme ze země. Musíme už mít jistotu, že dokážou sami ovládat letadlo. Můžeme s nimi navázat rádiové spojení a poradit jim, kdyby se dostali do svízelné situace. Po těchto letech následuje pilotní zkouška, na základě které pak piloti získávají licence,“ říká Pělucha.

Každý prolétá tolik, kolik chce

Po udělení pilotní licence, která vyjde v průměru na pětadvacet až pětatřicet tisíc korun, musí pilot počítat s dalšími náklady.
„Záleží na tom, jak často a na čem chce pilot létat. V průměru stojí sezona dvacet až třicet tisíc, ale dá se prolétat mnohem víc,“ kalkuluje Tomáš Magnusek, který létá tři roky. Když pilot obdrží licenci, může si vybrat, jestli bude létat sám nebo se bude účastnit i různých soutěží. V takovém případě jde o sportovní létání.
„K tomu je potřeba udělat si ještě sportovní výcvik. Soutěže pak vypadají tak, že je určená trasa, kterou musí závodník uletět,“ vysvětluje Tomáš Magnusek.