Vzor geniality? Rozhodně Cimrman, říká muž s IQ 132

Jsou chytří a pohotoví. Jejich IQ přesahuje 130 bodů. Jak se nadprůměrně inteligentním lidem žije v Mostě, Chomutově a Litvínově?

Na první pohled se nijak neliší od svých vrstevníků. Jsou mladí, sympatičtí a příjemní. Přesto jsou v jedné věci jiní. Jejich inteligenční kvocient je tak vysoký, že prošli náročnými testy a stali se členy Mensy, společnosti, která sdružuje mimořádně inteligentní lidi.

Vzala si Mensana

Ludmila Wallová Průšová absolvovala České vysoké učení technické a v poslední době studovala na pedagogické fakultě v Olomouci.
Až do svých sedmadvaceti let žila v Mostě. „Pak jsem se odstěhovala za moravským Mensanem. Všiml si mé nadprůměrné inteligence a vzal si mě,“ směje se.
Od té doby bydlí s mužem v Olomouci. Má už i tamní přízvuk, sotva by dnes někdo hádal, že její kořeny jsou v severních Čechách.
Členkou Mensy se stala už před dvaceti lety. V „euforii“ po mensovním testu. „Přivedl mě k němu kamarád a obava, že jsem divná,“ říká žena s vytříbeným smyslem pro humor. Její IQ je 141 bodů české škály. To znamená jedno procento horní kvantil Mensou měřené inteligence. „Tedy pokud má Most sedmašedesát tisíc obyvatel, je v něm více než šest set lidí s takovýmhle IQ,“ předpokládá Wallová Průšová.
Na otázku, jestli je vysoká inteligence výhodou, nebo přítěží, odpovídá diplomaticky. „Pomáhá i limituje jako jiná lidská charakteristika. Je to jen jedna složka lidské osobnosti. A Mensa měří jen jednu složku inteligence,“ poznamenává šalamounsky.
O návratu do Mostu zatím neuvažuje. „I když, cesty Boží jsou nevyzpytatelné. A mně bylo v Mostě vždycky dobře,“ připouští.
V Mostě má rodinu, několik přátel a jezdí tam na finanční úřad. „Podle možností všechny ráda vidím,“ vtipně podotýká.
Jako malá hodně četla. S čím si jako dítě hrála, to si už nepamatuje. Vzpomíná si ale na množství knih, které ji obklopovalo. Chtěla prý být brzy dospělá. „Asi jako každý. Vlastně pořád ještě chci,“ neodpustí si.
Je jí bližší samostatná tvořivá práce s čísly nebo textem než s lidmi. „Ale velmi si považuji schopných, pracovitých a slušných kolegů,“ upozorňuje.
Mladá žena pracuje ve velké stavební společnosti, a i před tím se živila v různých firmách v oboru. „Dělám to, co mi právě sedí a co mě baví. Je to užitečné a přiměřeně mě to živí. Důležité je, aby žádná z těchhle věcí nepřestala platit,“ podotýká.
Z chytrých lidí Ludmila Wallová Průšová uznává svého manžela, který má ještě vyšší IQ, svého šéfa a mosteckou spolužačku Michaelu Mudrochovou.
V životě má ještě spoustu plánů. „Je mi osmatřicet, zatím se to nechystám úplně zabalit. Pořád je na co se těšit,“ přiznává mladá žena.

Obdivuje Cimrmana

To, že si s některými problémy poradí o trochu líp než ostatní děti, zpozorovali u Michala Bařinky jeho rodiče. „Je pravda, že už na základní škole jsem patřil mezi úspěšnější žáky,“ uvědomuje si jedenadvacetiletý mladík z Chomutova.
Studuje na Masarykově univerzitě v Brně dvouobor historie - religionistika. V moravské metropoli také tráví nejvíc času. Vrcholí zkouškové období, takže má plnou hlavu práce.
Do Chomutova se ze školy vrací jednou za tři týdny.
S přihláškou na vstupní test Mensy nijak nepospíchal. „Odhodlal jsem se až po několika úspěšných IQ testech během let,“ vybavuje si. Naměřili mu IQ 132 a loni mu nabídli členství v Mense. „Mají zajímavé kulturní i sportovní akce. Setkávají se na nich členové Mensy, ale i jiní lidé. Právě to mě přesvědčilo,“ svěřuje se mladý muž.
Vyšší hodnotu IQ rozhodně nepovažuje za něco, co by ho omezovalo. „Žiju život jako každý jiný. V tom nehraje vyšší inteligence žádnou významnější roli,“ zamýšlí se. V současnosti se soustředí hlavně na své bakalářské studium. „Rád bych pokračoval na magistra. To je ale v tuhle chvíli jen vzdálená budoucnost,“ podotýká.
Chce se zabývat historií s důrazem na náboženství. „Hodně mě zajímá období příchodu křesťanství na naše území,“ upřesňuje.
Michal Bařinka už od dětství rád kreslí. A také vyráběl různé modely z papíru. „Asi jsem měl na svůj věk dost velkou trpělivost. Trval jsem na tom, aby vše bylo precizní,“ myslí si. V poslední době ale spíše hraje na kytaru, elektrickou i akustickou. Je samouk a dříve se o hudbu moc nezajímal. Prý v tom ale nevyniká.
Mezi chytrými lidmi nemá žádný vzor. „Vždycky jsem ale obdivoval ty, kdo dokázali nenásilně prosadit svůj názor proti jinému postoji. A nenechali se při tom společností pohltit nebo omezovat,“ vysvětluje.
Přeci jen je ale jeden génius, k němuž vzhlíží. Největší světový spisovatel, vynálezce, malíř, fyzik, lyžař a filosof za posledních sto let – Jára Cimrman.
Vysoké a vzdálené cíle si Bařinka nedává. „To abych pak nebyl zklamaný. Soustředím se na současnost. Chytím se příležitosti, pokud nějaká přijde,“ uvažuje.

Hra na klavír

Marika Michalská z Litvínova se stala členkou Mensy díky sestře. Ta se testování podrobila nezávisle na ní. „Zkoušky jsem složila už před čtyřmi roky. Test mě překvapil, sestává z obrázků a je spíše o prostorové představivosti. Na členství v Mense jsem ale původně nepomýšlela,“ přiznává pětadvacetiletá žena s naměřeným IQ 140.
Když se o tom po dvou letech se sestrou bavila, dala jí za pravdu, že člověk by měl využít, co mu život jednou nabídne.
Nevybavuje si žádnou situaci, kdy by ji vyšší inteligence byla na překážku, nebo ji naopak zvýhodňovala. „Všechno záleží na konkrétní osobnosti. Na jejím charakteru, znalostech, ambicích, píli,“ míní.
Loni v červnu vystudovala bakalářský obor podniková ekonomika a management na ústecké univerzitě. V současnosti pracuje jako účetní ve firmě, která se zabývá kamionovou přepravou.
„Nikdy jsem nechtěla dělat účetní. Brzy jsem ale přišla na to, že účetnictví je zajímavější než v učebnicích. O změně oboru neuvažuju, ale ráda bych v budoucnu dělala někde, kde bych více využila angličtinu,“ říká.
Obdivuje kreativní lidi, kteří mají co říct. Nejbližší je jí hudba. „Dá se jí vyjádřit spousta věcí, názorů, situací a emocí,“ zdůrazňuje. Před časem začala chodit na hodiny klavíru. „To mě uvolňuje a naplňuje.“ Také má ráda koncerty. Těší se na březen, kdy v Praze vystoupí skupina Hurts.
Na rozdíl od jiných mimořádně inteligentních lidí nechtěla být brzy dospělá. „Kdybych mohla, byla bych dítě ještě dneska,“ vzpomíná na pěkné dětství.
Jejím snem je vrátit se na vysokou školu, hrát lépe na piáno, zlepšit si angličtinu. „Zkrátka udělat vše, abych byla sama se sebou spokojená. A kdyby byli šťastní i lidi kolem mě, bylo by to perfektní,“ poznamenává.