Z Hranic do Přerova na kole

Hranice, Přerov/ Projela jsem na kole, ještě před otevřením dalšího úseku, cyklostezku Bečva z Hranic do Přerova, kochala se průhledy mezi stromy na Bečvu, zjišťovala stav trasy a značení. Cyklostezka z Hranic na Rybáře je rozdělená na dva pruhy – asfaltový a štěrkový. Asfaltový by potřeboval v některých místech koště, štěrkový zarůstá trávou, stejně jako stojany na kola u odpočívadla na Rybářích a okolí stezky není vysečené, což mně připadlo malicherné, když jsem po pár kilometrech bojovala s rozbahněnou cestou mezi osadou Dříň a Týnem nad Bečvou.
Od Rybářů k osadě Dříň dokončuje hranická radnice část cyklostezky, kterou otevře 26. června v jednu hodinu odpoledne. U Dříně pracovali dělníci na odpočívadle pro cyklisty a odtud až do Týna vede cesta mezi poli, použitelná jen v době sucha. To nebylo a tak jsem se brodila v trávě a bahně, objížděla nebo projížděla kaluže a v Týně pak odstraňovala ze sebe i z kola stvoly pšenice a nánosy bahna.
Když je sucho, je tento úsek v pohodě. I když to zase svádí k rychlé jízdě a mohou nastat jiné problémy. Vloni jsem tudy jela s kamarádkou a v jedné zatáčce v poli se kamarádka srazila s cyklistou, který jel proti nám. Chvíli se váleli v poli mezi koly, a když se postavili na nohy a dotyčný se zoufale usmál, chyběly mu tři zuby. To nás vyděsilo, ale říkal, že to má už z dřívějška.
Dobrou zprávou je, že na části tohoto úseku ve směru od Týna bude mezi poli co nevidět cyklostezka. Měla být také hotová koncem června, ale práce se zdržely kvůli nestabilnímu podloží. Kdy budou hotové necelé dva kilometry mezi poli, je ve hvězdách. Stavbu, kterou chystá hranická radnice, brzdí výkupy pozemků, které patří sedmdesáti vlastníkům.
V Týně je cyklista nahraný. Chybí rozcestníky. Ale je to jedno, protože obě cesty stejně vždy vedou do Přerova. Od Týna do Přerova se to jede. Cyklostezka je uklizená, okolí vysečené, vázne jen značení při přejíždění přes silnici u Oseka a Prosenice a také v Přerově u rozcestí před lávkou do Michalova. Tam jsou ale lidé a ti vám možná poradí. Poradili i mně. Vzhledem k tomu, že bylo pozdní odpoledne, musela jsem zvolit, pro cyklistu ponižující způsob návratu – vlakem. „Kudy na nádraží? Ztratila jsem se,“ zeptala jsem se procházejícího muže. Mlčky na mě hleděl, napadlo mě, že jak jsem byla špinavá od bahna, tak si myslí, že jsem se ztratila nejméně před měsícem. „Hovoříte česky?,“ řekla jsem. Zasmál se a nasměroval mě do centra.
Cesta přes Přerov k nádraží pro neznalého je bez pomoci místních obtížná, na druhou stranu v Přerově mají cyklisti zelenou. Na chodnících jsou totiž červené pruhy, které patří jenom jim, což je prima.
Na přerovském a potom i hranickém nádraží jsem musela kolo snášet a vynášet ze schodů na nástupiště, neboť poblíž nebyl žádný svalovec. Do vlaku IC se v sezoně nedostanete, pokud nemáte rezervaci. Jen díky vlídné průvodčí jsem nemusela čekat na další spoj.