Z jaderného odpadu by se daly dělat baterie, zjistili vědci

Baterie, ilustrační foto

Baterie, ilustrační foto

Baterie
Baterie
Baterie, ilustrační foto
4
Fotogalerie

Představte si baterii, která vydrží přes pět tisíc let. Touto větou začal svoji nedávnou přednášku na konferenci Ideas to change the world v Cabotově institutu britský geochemik Tom Scott z University of Bristol. Jeho tým údajně přišel na způsob, jak průmyslově „zabalit“ radioaktivní prvky do diamantového pláště a z celé konstrukce získávat elektrickou energii.

„Dlouhodobý problém s uskladněním jaderného odpadu se tak může jednou provždy přeměnit na levný zdroj materiálu pro výrobu jaderných baterií, které vydrží stovky, nebo klidně i tisíce let,“ vykreslil dále. Scott demonstroval funkčnost svého konceptu na prototypu, k jehož výrobě použil nestabilní izotop niklu (Ni 63).

Ten má poločas rozpadu zhruba sto let, což znamená, že za sto let tato baterie bude teprve z poloviny vybitá. Scott má však v plánu zpracovávat mnohem nebezpečnější odpad: uhlíkové tyče z jaderných reaktorů, v nichž je izotop C 14. Ten má poločas rozpadu 5730 let. „Navíc vydává radiaci na velmi krátkou vzdálenost, kterou snadno pohltí jakákoli pevná překážka, v případě našich baterií tedy schrána diamantu,“ dodal.

Všechno krásné má však svůj háček. V případě Scottovy jaderné baterie jím je nízký energetický výstup, který potenciálně mohou mít. Klasická tužková baterie váží asi 20 gramů a je schopná uskladnit zhruba 700 joulů na gram. Svoji energii pak vydá při kontinuálním používání za 24 hodin. Gram C 14 je schopen vyprodukovat maximálně 15 joulů denně, ovšem po 5730 let (tedy 2,7 terajoulu).

Použití takového zdroje tak připadá v úvahu jen pro opravdu dlouhověká zařízení s nízkou energetickou náročností. „Mohlo by jít o vesmírné sondy, drony létající ve vyšších vrstvách atmosféry nebo kardiostimulátory,“ míní Scott. Na bouchnutí šampaňského však Scottův objev zatím není. Závěry a výrobní proces ještě nebyly ověřeny nezávislým týmem a samotné detaily výroby ještě nebyly publikovány v žádném z odborných časopisů.