Mládě orlosupa, umístěného do transportní bedny, mělo před sebou náročnou cestu. Čekala ho vyčerpávající, patnáct set kilometrů dlouhá pouť z Ostravy do francouzského národního parku Mercantour. Šestadvacet hodin jízdy autem se muselo zvládnout bez přestávky. Závěrečný strmý úsek - z horské chaty ke skalní římse - ředitel zoo Petr Čolas šlapal pěšky, s orlosupem na zádech.
Cíl: Francie
V ostravské v zoo chovají v tuto chvíli dva páry těchto dravých ptáků. „Orlosup je něco úplně jiného než orel. Je jakousi ptačí raritou, nic podobného příroda nevymyslela. Existuje spousta druhů orlů a celá řada druhů supů. Orlosup je něco mezi tím. Kromě toho, že je obrovský, jeho potravní specializace spočívá v tom, že zužitkovává kosti, které tvoří po většinu roku osmdesát procent jeho potravy. Jeho funkce v ekosystému je velice důležitá,“ popisuje ředitel zoo Petr Čolas majestátního ptáka, který váží v dospělosti až osm kilogramů a jehož rozpětí křídel dosahuje 285 centimetrů.
Letošní mládě z ostravské zoo vybral evropský koordinátor záchranného chovu orlosupů Hans Frey z Rakouska k posílení volně žijící populace těchto impozantních dravců v Národním parku Mercantour ve Francii. Orlosupi v Alpách byli totiž v poměrně nedávné minulosti člověkem vyhubeni. Ostravské mládě čekala dlouhá cesta.
„Existovala teoretická možnost poslat ho zásilkovou službou. Ale nejlepší a nejrychlejší bylo naložit ho do vhodné transportní bedny do auta. Pak už se jede ve dne v noci nějakých těch šestnáct set kilometrů,“ říká Petr Čolas. Ještě před tím mu zoologové odebrali krev na rozbor DNA, aby znali jeho pohlaví, okroužkovali ho a implantovali identifikační nezaměnitelný mikročip. „Některé letky na levém křídle jsme odbarvili peroxidem pro jeho snadnější identifikaci v přírodě poté, co opustí své nové hnízdo,“ dodává Petr Čolas.
Kmotrem byl monacký princ
Šestadvacetihodinovou jízdu dravčí mládě úspěšně zvládlo. Pod bedlivým dozorem Petra Čolase a zoologa Jiřího Nováka. Na místě už ho čekala celá delegace v čele s francouzskou ministryní životního prostředí a monackým princem Albertem, pod jehož nadací celá akce probíhala. „Osobně se jí účastnil a mládě pokřtil. Je to samička a dostala jméno Condoline,“ říká Petr Čolas.
Pak už zbývalo jen dostat mládě na skalní římsu v nadmořské výšce téměř dvou tisíc metrů. Poslední několikasetmetrový strmý úsek od horské chaty k plošině už šlapal Petr Čolas sám. S orlosupem ve speciální transportní bedně na zádech. „Nahoře jsem ho vysadil na speciálně upravenou plošinu. Je chráněná elektrickými ohradníky a neustále se monitoruje kamerami. Asi po čtrnácti dnech si mládě to místo zafixuje jako své hnízdo a začne vylétávat. Několik měsíců se ještě přikrmuje člověkem, pak už je schopno najít si dostatek potravy samo,“ vysvětluje Petr Čolas.
Poradí si dravčí mládě?
Dalším úspěchem bude, až se dravec zahnízdí a začne se přirozeným způsobem rozmnožovat. Mezitím se samozřejmě monitoruje pomocí mikročipu, kroužku, zespodu viditelné odbarvené letky a miniaturní vysílačky. Vydrží minimálně tři roky a umožní zachytit signál na vzdálenost mnoha kilometrů. Váží asi padesát gramů, takže obrovského ptáka nijak neomezuje. Upevňuje se na záda popruhy ze speciálního teflonu, který se po třech letech vlivem slunečního záření rozpadne a vysílačka spadne.
Vypuštění ostravského mláděte do volné přírody je součástí mezinárodního projektu Návrat orlosupa bradatého do Alp. „Byla to jedna z nejhezčích chvilek, co jsem při své dvacetileté práci v zoo zažil,“ prozradil Sedmičce Petr Čolas.. Naděje na úspěšný návrat tohoto dravce do přírody je poměrně velká. V Alpách nyní žije kolem sto třiceti orlosupů. 5. června přibylo ke staronovým obyvatelům velehor také první dravčí mládě z Ostravy.
