Osmnáctiletý juniorský reprezentant v orientačním běhu má za sebou nemálo úspěchů v dorosteneckých kategoriích. Patří mu třetí místo ze štafet na juniorském mistrovství světa 2011 a především titul mistra Evropy 2010 ze Španělska. V současnosti běhá za český klub POBO Opava.
S orientačním během začal v šesti letech. Přivedl ho k němu jeho otec, sám aktivní běžec. „Začali jsme běhat spolu. Je to speciální kategorie, kdy běhají rodiče s dětmi. Trasu označují fáborky, abychom věděli, kudy jít,“ vzpomíná Schuster.
Plně se osamostatnil kolem devíti let, stále ještě běhal podle fáborků. Kolem desíti, jedenácti let už bez nich, s buzolou, mapou a elektronickým čipem. Tím se prokazuje, že závodník prošel všechna stanoviště. „S přibývajícím věkem je ovšem traš stále více náročnější,“ poznamenává Schuster.
Titulu mistra Evropy dosáhnul v roce 2010 v kategorii sprint, což je nejkratší traš orientačního běhu. „Měří asi tři kilometry, běží se to patnáct minut. Není to až tak náročné, běhá se v parcích, mezi domy. Ve Španělsku, kde bývá hodně teplo, naštěstí tenkrát pršelo. Jinak bychom se tam uvařili,“ říká mladý závodník. Rok předtím se stal ještě mistrem Evropy ve štafetách v Srbsku, mimo jiných společně se svým opavským sparing partnerem Filipem Hadačem. Letos nastupuje do kategorie juniorů. Jeho největším cílem je postoupit na juniorské mistrovství světa, které bude letos na Slovensku v Košicích.
„Pokud postoupím, rád bych bojoval o medailové pozice, ale budu spokojený s jakýmkoliv umístěním v první desítce,“ doufá Schuster. Stejně tak by se rád umístil na stupních vítězů na republikovém mistrovství.
Orientační běh ho baví, protože ve srovnání s atletikou traš není nikdy stejná. Běžec vždy musí najít správnou cestu. A to není někdy jednoduché.
Když závodník nenajde kontrolu, tak ho čeká diskvalifi kace. Proto když nějakou přeskočí, musí ji najít, a pak se ještě vrátit k té, kterou už našel. Kontroly musí být ve správném pořadí. „Ale co mne nejvíce těší, je fakt, že se běhá v přírodě, tomu se nic nevyrovná,“ vyznává se Schuster.
Chtěl by zkusit i Dolomit mana
To ovšem neznamená, že by královnou sportu opovrhoval. Naopak často trénuje s atletickou skupinou Sokolu Opava. „Když mám volný víkend, tak běhám patnáct set nebo tři kilometry. Celkem si mi daří, dostal jsem se na republikové halové šampionáty. V družstvech jsme byli dokonce zlatí,“ říká závodník.
V zimě zase chodí na běžky, zkusil na Jizerské padesátce poloviční traš, na které skončil šestačtyřicátý. Rovněž zkusil závody v běhu do vrchu. V rámci zimní přípravy běžel na Skalku.
„Už jsem taky uvažoval, že by chtěl někdy zkusit soutěž typu Dolomit man. Znám pár orienťáků, kteří tam jeli,“ přemítá.
Největší podporou jsou mu rodiče, kteří dodnes aktivně běhají. Finančně ho třeba zajišťují na soustředění. Jeho otec se loni chtěl dokonce zúčastnit veteránského mistrovství světa v Maďarsku, ale kvůli pracovnímu vytížení mu to nevyšlo. „Ale snažím se ho přemluvit, aby to zkusil znovu. Občas se v závodech, které běžíme společně, ke mně přiblíží, na svůj věk sedmačtyřicet let běhá velmi dobře. Občas porazí i borce, kteří běhají se mnou v kategoriích,“ usmívá se Schuster.
Aktuálně je ve třetím ročníku Slezského gymnázia v Opavě. Zatím mu studium jde skloubit se sportem. „Někdy je to ale těžké, nejsem zrovna nadaný student, ale snažím se,“ poznamenává.
Mimo sport má rád počítače jako skoro každý jeho vrstevník. Na rozdíl od většiny z nich ale také čte. Třeba knihy Remarqua či Bukowského.
