Pavel Kikinčuk alias Ludvík Hovorka se chystá na natáčení filmu Okresní přebor. Další díly seriálu nepřibydou.
V seriálu Okresní přebor hrajete pokladníka fotbalového klubu, který je závislý na hracích automatech. Hrál jste někdy na automatech?
Naštěstí mě to nikdy nebralo. Snad jednou jsem to zkusil a hodil do něj minci. Daleko bližší mi byla americká ruleta. Během festivalového Finále jsem byl jednou pozvaný do kasina, kde jsem si k ruletě čichnul, a to mi přišlo mnohem zajímavější.
Co jiné hazardní hry?
Hraju karty. Hlavně na dovolené kanastu a žolíky. O peníze ale určitě ne. To mi je vzdálené.
V seriálových Houslicích také platíte za odborníka přes počítače. Co vy a computery?
Nic moc. Jsem jen klasický uživatel. Počítač mám, ale denně u něj určitě nesedím. Sem tam pošlu nějaký ten e-mail, přečtu si nejnovější zprávy zesvěta, a to je tak asi vše. Že by si za mnou někdo chodil pro radu, to určitě ne. Je to spíš naopak.
A fotbal? Hrál jste někdy?
Hrál, ale nikdy mi nešel. Pocházím z Hradce Králové. Když jsem byl malý kluk, tak jsme občas hráli na dvoře kopanou. Otec se díval z okna, kroutil hlavou, a když jsem přišel domů, tak mi řekl: „Pavle, ty bys měl dělat raději nějaký jiný sport. Jsi na fotbal moc zbrklej.“ Tak jsem svou pozornost soustředil na volejbal. Závodně jsem dva rokyplaval. Rok jsem dělal judo, kde jsem získal dokonce i žlutý pásek. Hrál jsem ping-pong nebo badminton. V poslední době mě baví lyžování a potápění.
Fandíte jinému klubu mimo Houslic?
Mám v Praze byt hned vedle stadionu Slavie v Edenu, ale nejsem žádný zarputilý fotbalový fanoušek. Rád se podívám na mistrovství světa ve fotbale. Taky vím, že Plzeň si v současné době vede velmi dobře, a to mě těší. Hokej mi ale oproti fotbalu přijde o něco akčnější.
Jak jste byl obsazen do role Ludvíka Hovorky?
Scenárista a režisér Honza Prušinovský mi zavolal, že by chtěl, abych tu roli hrál, a tak se i stalo.
Hodně se mluvilo o proměně ukoktaného Luďka Soboty. Jaký je na place?
Poznali jme se s Luďkem již před natáčením. Je to moc fajnový člověk a výborný herec. Navíc je s ním velká sranda, a ta byla i při natáčení. Často si však stěžoval na bolesti žaludku.
Seriál je úspěšný. Každý týden ho sleduje více než milion diváků. Nejsou v plánu další řady?
Televize Nova měla zájem, ale Honza Prušinovský to odmítl s tím, že nechce, aby se z Okresního přeboru stal nekonečný seriál. Což chápu. Nakonec by se měl začít točit celovečerní film, který bude dějově seriálu předcházet. Kromě známých postav seriálu se tam objeví postava v prvním díle „rozprášeného“ Hnátka, ale kdo ho bude hrát, vám neprozradím.
V pondělí Houslice angažovaly trenéra v podání Ivana Trojana. Co se bude dít v dalším díle?
Nastane jaro. Kromě toho, že hráči Slavoje začnou zase hrát mistrovská utkání, udeří jaro také na předsedu oddílu Václava Orla a Antonii Hnátkovou. Jejich romantické schůzky v kabinách však budou obtěžovat hráče, protože se nebudou mít kde převlékat. Nehledě na to, že od předsedy očekávají, že bude dodržovat morální zásady hodné jeho postavení.
V Plzni jste patřil k dvorním hercům Antonína Procházky. Setkáváte se s ním v Praze?
Spolupráci jsme neskončili. Humor vnímáme stejně. Pořád jsme dobří přátelé. Když jsem opouštěl Plzeň, tak Toník napsal hru „Ještě jednou, profesore“. Už jsem v ní ale bohužel nemohl hrát. Tonda tu hru po několika letech režíroval v Divadle pod Palmovkou, takže mě ta role profesora neminula. Společně se také setkáváme v zájezdové komedii S tvojí dcerou ne, kterou hrajeme nejen v Praze, ale i v různých koutech naší republiky.
Kde vás mohou vidět plzeňští diváci?
V Plzni hraju v c.k. Divadle Pluto na Doubravce. To provozuje moje manželka Jindřiška. Hrajeme zde především komediální žánry. Představení uvádíme zpravidla v pondělí a ve středu. Bohužel ale nemám tolik času, abych mohl hrát v každém titulu. Nejnovější premiérou bude prvního prosince volné pokračování Švejkyjád na motivy slavného Haškova románu .
Pocházíte z Hradce Králové, vystudoval jste brněnskou JAMU. Proč jste zamířil do Plzně?
Možností jsem měl víc. Plzeňské divadlo jsem si vybral nejen proto, že mělo a stále má velmi dobrou pověst, ale navíc to byla první nabídka od tehdejšího šéfa činohry Otto Ševčíka. Do Plzně jsme tenkrát z mého ročníku odešli tři: Zdeněk Mahdal, Ivana Měřičková a já.
Po odchodu Josefa Cardy jste hrál v Tele tele. Jak na tu dobu vzpomínáte?
Nabídla mi to Veronika Žilková, se kterou hraju v divadle, a později mi zavolal i Michal Suchánek. Ale myslím, že to nebylo ode mne moc moudré rozhodnutí. Ta parta to společně dělala už několik let a byla bezvadně sehraná. Někdy jsem si mezi nimi připadal jako cizí element, a přestože se mi všichni snažili maximálně pomoci, dlouho trvalo, než jsem si zvykl na jejich způsob práce.
Určitě vás všichni poznávají jako Šimona Pláničku. Kdy jste byl naposledy v Hošticích?
Je to neuvěřitelné, ale stále mě poznávají. V Hošticích jsem byl naposledy u příležitosti pětadvacátého výročí natočení filmu Slunce, seno, jahody. A moc mě překvapilo, kolik tam bylo lidí. Při autogramiádě na nás převalili dokonce i stůl. Hoštice dnes žijí hlavně z cestovního ruchu. Když vidím tu vesničku z osmdesátých let, nedá se to srovnat. Z kravína jsou pivnice. Dokonce tam vystavěli i penzion Šimona Pláničky.
Myslíte, že vás role Ludvíka Hovorky zbaví nálepky Šimona Pláničky?
Tak to nevím. To nezáleží na mě, ale na lidech. Možná by bylo na čase.
Co říká vaše manželka, když vás vidí jako Šimona?
Vzpomíná, jak to bylo krásné, když jsem byl mladý a … vlasatý.
