Za cinkotu půllitrů četli Nový zákon

Zatímco ve stánku na Žižkově náměstí dopíjejí štamgasti páté pivo, vedle u stolku pod kostelem načínají věřící další kapitolu z Nového zákona. Když hosté kiosku přecházejí k rumu, z malé reprobedny zazní: „A veselí se duch můj v Bohu, Spasiteli mém.“
Sedmadvacetiletý Pavel Pokorný a třiačtyřicetiletý Tomas Van Zavrel už třetím rokem čtou Bibli přímo na náměstí. „Nejdříve jsme četli před zemědělkou, pak v knihovně a naposledy na Žižkově náměstí,“ říká Pavel Pokorný z Církve bratrské.
Naposledy hlásali celý Nový zákon od devíti dopoledne do devíti hodin večer, tři dny v kuse. „Samozřejmě, že jsme nečetli nonstop, pomáhali nám naši přátelé, příbuzní a možnost měli i kolemjdoucí,“ vysvětluje jáhen Tomas Van Zavrel z Římskokatolické farnosti Tábor Děkanská. Jejich akci iniciovala snaha představit nový ekumenický překlad Bible 21, na kterém pracovala skupina odborníků od roku 1994 a dokončila ho a vydala jako celek v roce 2009.
Nezávislému pozorovateli by se mohlo zdát, že čtení nikoho z kolemjdoucích příliš neoslovovalo. „Samozřejmě, že se před námi nesrocovaly davy, ale lidé na nás reagovali dobře. Nikdo nám neřekl, ať jdeme domů,“ líčí Van Zavrel.
„Mně vůbec nevadí, že tady čtou, naopak jsem ráda, že se tu něco děje,“ míní Jana Ostrá, která sice věřící není, ale Bibli zná a jejího obsahu si váží. „Je tam spousta věcí, které se dají uplatnit v každodenním životě,“ dodává. Na otázku, jestli má čtení z Bible na veřejném prostranství nějaký skutečný smysl, odpovídají oba protagonisté bez zaváhání. „Lidé samozřejmě neposlouchali celou Bibli, ale šli kolem, slyšeli útržky, a ty v nich mě zůstávaly,“ domnívá se Zavrel. Podle něj je to podobné, jako když si lidé nechávají posílat úryvky z Písma svatého prostřednictvím SMS zpráv. „Mají o čem přemýšlet, baví je nacházet souvislosti s dneškem,“ míní jáhen.
Podle Pokorného je na venkovním přednesu z Nového zákona zajímavé i to, že člověk si z něj může daleko více zapamatovat, než když si v ní listuje doma. „V mém případě je čtení venku i tak trochu adrenalinovou záležitostí, takže člověk je více vnímavý, lépe si pamatuju, co jsem četl,“ říká.
Tomas Van Zavrel na jeho slova nepřímo navazuje poznáním, že když s přednášením začínali, ne každý z jejich bratří se k tomu cítil být povolaný. „Je to i o překonání sebe sama, vlastního ostychu a také o službě bližním. Vždyť prvotní křesťané také četli a kázali hlavně pod širým nebem,“ uzavírá. Další venkovní čtení chystá dvojice příští rok o Velikonocích.