Za druhé světové války bojovali v Sýrii i Čechoslováci proti Čechoslovákům

Ilustrační snímek.

Ilustrační snímek. Zdroj: Wikimedia

Pohled z okna na internační tábor z období 2. světové války.
Vojenská přehlídka na Václavském náměstí v březnu roku 1939.
Rudoarmějci na tanku přijíždějí na Václavské náměstí, květen 1945.
Nespokojený dav lidí při příjezdu německých okupačních vojsk do Prahy, březen 1939.
Příjezd německých okupačních vojsk do Prahy, březen 1939.
6
Fotogalerie

Aby zajistil křídlo svých vojsk bojujících v severní Africe, britský generál Archibald Wavell zahájil 8. června 1941 tažení mající za cíl okupaci Francouzského mandátu Sýrie a Libanonu, ovládaného kolaborantským vichistickým režimem (operace „Exporter“). Francouzská posádka zde podléhala vysokému komisaři Henrimu Dentzovi a generálu Andrému de Verdilhakovi a čítala 38 tisíc mužů (převážně Arabů) v 33 pěších praporech.

Její výzbroj tvořilo 120 děl, 90 tanků, stejný počet letounů, dva torpédoborce a tři ponorky. Útočící spojenecké síly pod velením generálmajora Wilfrida Lewise Lloyda měly zpočátku jen 20 tisíc vojáků australské 7. pěší divize, 5. indické brigády, částí 1. jezdecké divize a šest pěších praporů, tankové roty a dělostřeleckého praporu Svobodných Francouzů, věrných generálu Charlesi de Gaullovi, jimž velel plukovník Georges Catroux. Tyto síly ze vzduchu podporovalo 70 letounů a z moře dva křižníky a deset torpédoborců. Později je doplnily posily v podobě dvou brigád 6. pěší divize a 2. brigády 10. indické divize z Iráku.

Britské kolony postupovaly podél středomořského pobřeží a jednotky z Iráku vpadly do Sýrie. Vichističtí Francouzi kladli na několika místech tak tvrdý odpor, že jejich protivníci museli na řece Lítání nasadit elitní commando č. 11, které zaplatilo čtvrtinovými ztrátami – ze 480 nasazených mužů 120 padlo nebo utrpělo zranění –, aby prorazili francouzské obranné linie před hlavním městem Damaškem, jenž padl 21. června. Veškerý francouzský odpor však skončil teprve 12. července.

Stojí za zmínku – a to už se dostáváme ke smyslu názvu tohoto článku –, že se tu utkaly jednotky elitní francouzské cizinecké legie, jejichž jedna část bojovala v řadách Svobodných Francouzů a druhá na straně Vichy. Gaullistický pluk cizinecké legie přišel o 21 padlých a 47 raněných, vichistický zaplatil mnohonásobně dráž: 128 padlými a 728 raněnými z celkového počtu 3344 osob.

Na konci června 1941 dostal Československý pěší prapor 11 – Východní rozkaz spolu s divizí, jíž podléhal, k přesunu do Sýrie, kde se tak Čechoslováci utkali zejména s příslušníky 6. pluku cizinecké legie, jakož i jiných koloniálních útvarů. Největším paradoxem bylo, že v některých případech bojovali Čechoslováci proti Čechoslovákům, neboť, jak známo, v cizinecké legii sloužili občané mnoha států a národností.

Zbytek článku si přečtěte na REFLEX.CZ >>>