Údolí řeky Jihlávky se stalo před dvěma sty lety výletním místem pro Jihlavany. Nejstarší část Malý Heulos vznikla osázením prudké stráně už v roce 1824. Později přibyl také Velký Heulos. Od konce 2. světové války dostalo místo název Březinovy sady. A právě zde začal v roce 1957 z iniciativy několika místních nadšenců vznikat zookoutek.
Až po dlouhých pětadvaceti letech úsilí dostal od ministerstva kultury původní koutek se zvířaty statut zoologické zahrady. Jejím prvním ředitelem se stal Vladislav Jiroušek.
„Vznikem zoo se posílila rekreační funkce lesoparku. Poté, co se zahrada spolu s dalšími třinácti špičkovými českými zoo stala členem Unie českých a slovenských zoologických zahrad, zvýšila zcela jistě i prestiž města a posléze kraje,“ říká současná ředitelka jihlavské zoologické zahrady Eliška Kubíková.
O vybudování expozic ptactva v prvních letech fungování zookoutku se zasloužil tehdejší inspektor kultury národního výboru Oldřich Vávra. Specializace na kočkovité šelmy začala v okamžiku, kdy cirkus, hostující v Jihlavě nabídl nově vzniklému zookoutku k odprodeji pár lvů dokonce i s maringotkou.
„Další šelmou byl medvěd, který na Barrandově skončil svoji „filmovou kariéru“. A později i jeho družka. Tím začal bouřlivý rozvoj zařízení. Pod vedením Jindřicha Weise dělníci postavili medvědinec, velké voliéry pro dravce, rybník pro vodní ptactvo a ohrady pro kopytníky, které kromě poníků obsadili jaci a velbloudi,“ vyjmenovává Kubíková.
Zookoutek dostal pod svoji správu po několika měsících fungování Park kultury a oddechu. V roce 1960 v zookoutku pod vedením Josefa Vitáska vznikla síť jednoduchých klecí a pavilon opic a šelem.
Chtěli jej zrušit
Když Vitásek o šest let později zemřel, zůstalo zařízení rok bez vedení a jeho stav se začal zhoršovat. Chyběla atraktivní zvířata, peníze i návštěvníci.
Na podzim roku 1967 přišel do jihlavského zookoutku Vladislav Jiroušek, dnes už bývalý ředitel zahrady a situace vypadala nadějně. Krátce po jeho příchodu ale rada města rozhodla o likvidaci zookoutku. Na poslední chvíli se podařilo rozhodnutí zvrátit a místo toho vypracovali projektanti první studii rozvoje zoo.
Začali s rekonstrukcí stávajícího zařízení a přibývaly nové druhy zvířat. Stav zahrady se pomalu zlepšoval a návštěvnost se z původních dvaceti tisíc zdvojnásobila.
„Nedaly na sebe čekat ani první chovatelské úspěchy. Postupně zoo získávala i vzácnější druhy zvířat a začala být atraktivnější,“ podotkla ředitelka Kubíková. V roce 1982 se začala psát nová kapitola. Ze zookoutku se stala oficiálně zoologická zahrada a zastaralé zařízení se dočkalo rekonstrukce. Stavitelé přitom kladli důraz nejen na funkčnost zahrady, ale chtěli, aby se návštěvníkům také líbila. Uplatnění proto našly přírodní materiály jako dřevo nebo kámen. Mříže postupně nahrazovalo sklo.
Kontakt se zvířaty
Po revoluci nabral rozvoj zoologické zahrady ještě větší obrátky. Zlepšilo se technické zázemí a místo nevyhovujících klecí dostali levharti a rysové rozsáhlý komplex přírodních výběhů. Jihlavská zoo se tak stala zoologickou zahradou bez mříží.
V tomto duchu budovali stavbaři i expozice lemurů, které jsou samostatnými ostrovy, nemají ani skleněné bariéry a oddělují návštěvníky pouze úzkým pruhem vodní hladiny.
Mezi nejatraktivnější celky patří africká vesnice Matongo. Kromě pohledů do stylových expozic umožňuje i přímý kontakt se zvířaty v dětské zoo. Nepřehlédnutelný je nový vchod působící originálním a monumentálním dojmem, na který navazuje parkoviště.
Hned u vstupu vítají návštěvníky oblíbené šelmy - surikaty. Expozice Shetlandský ostrov s nepřehlédnutelným majákem nikoho nenechá na pochybách o ostrovním původu chovaných shetlandských poníků.
Nová expozice medvědů malajských nabízí návštěvníkům nejen bezbariérový pohled, ale svými parametry zajišťuje i dostatečnou kvalitu života všech chovaných zvířat. Rekonstruované výběhy malých koček nahradily původní úsporné ubikace.
Lidé si dnes mohou v zoo i odpočinout, a to třeba v parčíku s japonským charakterem, doplněným o altán a bezbariérový výběh jeřábů mandžuských.
Cílem zahrady bylo představit zvířata v přirozeném prostředí a budovat celky, které jsou nejenom atraktivní, ale přibližují i kulturu dané oblasti. Právě proto se vedení zoo rozhodlo upravit průčelí Amazonského pavilonu. Zde je součástí nové voliéry pro jihoamerické papoušky i expozice morčat, která potěší zejména dětské návštěvníky.
„Fakt, že se podmínky zlepšily, ukazují odchovy. Máme mnoho různých druhů a zároveň prohlubujeme specializaci. V posledních letech se zoo zaměřovala na chov plazů, malých kočkovitých šelem a opic. Nově se teď věnujeme chovu drápkatých opic,“ přiblížila Kubíková.
Zahrada je schopná zajistit odpovídající podmínky také pro chov a rozmnožování ohrožených druhů zvířat a zapojuje se do mezinárodních chovných programů.
